o raduze....
...moje neroztříděné myšlenky odevšad mě napadne..
"To, že jsem paranoidní neznamená, že po mně nejdou." (Woody Allen)
Článek Láska
Komentáře k článku: Láska
psycho-masarka: Hmm.. nemyslím, že jsem zapřísáhlá "párovistka", nicméně troufám si říct, že tady lásku jaxi zbytečně degraduješ na jakousi vzájemnou psycho-fyzickou masturbaci. Přijde mi to ubohé, nechutné a smutné.. A jestli to tak někdo opravdu má.. je mi ho líto. 
karel*: ...pravda je někde uprostřed...to že se člověk zamiluje a ztrácí hlavu je genetická záležitost...je jasný že v jistým věku to přijde skoro na každýho,ale tady jsme u jádra pudla:v tom jistém určitém věku je například mladý muž zblázněný do děvčete které " dnes prostě není lakomé "....a pak si ji třeba i vezme....pokud by však ten den nebyla lakomá nějaká jiná ,možná by si vzal ji....nebo ještě nějakou jinou....a pak spolu žijou až do smrti a všichni říkaj jaká to byla láska už od střední školy...navíc si všichni bereme většinou svůj protějšek ze svého blízkého okolí....to je divný co ,že ta moje jedinná vyvolená bydlela zrovna ve vedlejší vsi.....prostě v jistý době jdeme všichni do nějakého rizika a na pravém slovu láska pak společně pracujeme ,zjišťujeme o tom druhém co je vlastně zač ,jaké jsou jeho touhy,přednosti a zájmy...no a po deseti třeba letech víme že je to fajn,po dvaceti letech jsme spokojený ,po padesáti si život bez něj neumíme představit a na sklonku života jsme jeden bez druhého jak kapr bez vody...a když jeden umře tak ten druhý někdy hned po něm....v této situaci se už dá hovořit že prožili lásku.....ale hodnotil bych to až na konci života....tedy u mě vyhrává slogan "láska existuje-ale né okamžitá...to jsou jen hormony...."....
raduza: Karlovi: v zasade s tebou, Karle souhlasim, az na tu posledni fazi zivota, kdy jak pises dva lide po 50 letech nejsou schopni si zivot bez sebe predstavit.. ja prave nevim, cim to je. Nemam zkusenost s 50 letym vztahem, ale rikam si, do jake miry to je laska a do jake miry obycejny zvyk? Clovek ma neuveritelnou silu se prizpusobit vsemu moznemu a privyknout si na to. Neni to, co ty popisujes, jen zavislost a onen zvyk? Preci Romeo a Julie nezemreli tak mladi jen tak. Byli vasnivi a zamilovani, kdovi jak by jejich "dokonaly" vztah vypadal po 50 letech realneho souziti, ze..
Pouziju tve prirovnani o kaprovi a vode - kapr k zivotu vodu nutne potrebuje, bez vody zemre. Je to jakasi fyziologicka potreba, kterou kapr na vodu ma vypestovanou. Je tohle laska?
Nebo to funguje jako symbioticky vztah? Vzajemna potreba obou v tom vztahu..?
jan*: Považuji se za to,čemu se říká romantik,ale nijak jsi mě tím článkem něpohněvala-naopak-naprosto souhlasím.Čistý,"věčný" stav lásky nebo zamilovanosti je-po mých zkušenostech-možný fakt jen na "ideální"...nebo...,"duchovní" urovni.V reálu to nefunguje a onen stav-dřív nebo později-zákonitě vyprchá...škoda 
,ale tak to prostě je.Zase ale může zbýt třeba úcta,respekt,tolerance,partnerství,přátelství...to taky není k zahození.Důležité je nebrat jeden druhému jistý stupeň svobody.A ty duchovní lásky?...No...já třeba -ale doopravdy- miluji Boženu Němcovou 
..krásná,ideální bytost..dá se říct,že je mým určitým "guru"...a proč konečně ne ))
raduza: Janovi: asi to vidim podobne jako ty. Tolerance, pratelstvi, partnerstvi, respekt, ucta apod. nezni vubec spatne a je to neco, co je mnohem pevnejsi a hlubsi nez ten stav zamilovanosti.
Stejne tak souhlasim, ze duchovni lasku lze navazat k nekomu jinemu, byt jiz zesnulemu 
, otazkou je, jestli to je platonicka laska k tezko dosazitelne drive existujici osobe nebo vztah guru-zak, ale to je podle me dost individualni.
jan*: Sám dost dobře nevím,je-li to vztah guru a žák nebo platonická láska....ale vzhledem k tomu,že mi tam neschází onen fyzický kontakt-tedy potřeba fyzické lásky-myslím,že to bude spíše ta první varianta-konečně...popdobný vztah mám i k tvé jmenovkyni
tomes: Take si dovolim souhlasit, nebot k podobnemu zaveru jsem dospel uz pred lety i ja. Zaujalo me to prirovnani s Guruem, protoze to sedi do puntiku (ja sveho Gurua opravdu mam, takze vim o cem mluvim). Laska na hmotne urovni je v prvni fazi hormonalni chemii, na pozdejsich ,,levelech" to prechazi do te rekneme pragmatictejsi roviny. Nutno podotknout, ze existuji vyzkumy, ze kterych plyne, ze i hormonalni zamilovanost muze trvat desitky let. To jsou ony vyjimky typu ,,zili statne az do smrti", ktere jsou ale radove zanedbatelne. Realita je mnohem krutejsi a smutnejsi.
Neni to koneckoncu nic noveho, protoze uz stara indicka, zejmena puranova literatura hovori docela podrobne o tom co je to skutecna laska (= vztah duchovni, mezi Guruem a zakem, pripadne oddanym a jeho bohem) a co je to hmotna laska (=pokriveny odraz lasky skutecne, plni funkci uspokojovani potreb, zajistuje rozmnozovani). Cely tento hmotny svet neni nic jineho nez matrix, virtualni realita, ve ktre mame moznost uspokojovat sve (hmotne) potreby. Laska v beznem slova smyslu je opravdu nic jineho, nez potrebou (ac podporena hormony jevi se zpocatku jako pocit). Opravdovym citem, sentimentem, skutecnou laskou, je potom laska duchovni, kera nema s hmotou nic spolecneho. Je to mimo jakykoliv popis slovy, jakoukoliv zaznamenatelnou zkusenost (tudiz je subjektivni). Je mi jasne, ze mnozi souhlasit nebudou a ja je ani nechci presvedcovat. Jen sdeluji svuj nazor protoze jiste zkusenosti s tou skutecnou laskou od Boha mam.
raduza: Tomesovi: ad vztah ke guruovi.. zajimave zajimave. Myslim, ze chapani toho vztahu, ktery mas ke svemu guruovi jako skutecny vztah, je pro kazdeho cloveka osobite dany, je rozlicny. Ja treba osobne gurua jako fyzicky existujici bytost beru v ramci jeho omezeni.. stejne jako jakehokoli cloveka, ktery zivotem "dela pruvodce a radce". Jeho omezeni jsou v tom, ze byt je to treba duchovne rozvinuty a moudry clovek, je porad jen clovek, se svymi vlastnimi chybami a potrebami, ktere jej ovlivnuji. Proto duchovni vztah nebo lasku nebo jak to nazvat osobne smeruju spis k necemu mnohem abstraktnejsimu a fyzicky mimo nasi realitu
Ad partnerske vztahy - asi jsem v partnerskych vztazich vetsi optimistka (nechapu to tak, ze ta realita je mnohem krutejsi a smutnejsi, jak pises ty). Chapu to jako partnerstvi zalozene na nezavislosti, respektu, pratelstvi a emocich. A i v tom se clovek muze rozvijet, zalezi na partnerovi/partnerce. Myslim, ze duchovno ale nemusi jit nutne stranou, kdyz je clovek v partnerskem vztahu (to je podle me zase dano konkretnimi lidmi, jak se k tomu postavi a co si vzajemne umoznuji). Nerikam ale, ze to neni obtizne skloubit
Co se tyka toho, co pisou Purany o skutecne lasce... nejak ve me vzdycky zamrazi, kdyz nejaky text (dejme tomu "posvatny" ci nejak "duchovne vyznamny") pise o tom, co to je skutecna laska a snazi se skutecnou lasku definovat a vymezit, protoze v kombinaci s lidskou vynalezavosti a schopnosti neuveritelnych interpretaci z toho muzou a taky byli a jsou dost divne nasledky (obecne, ale treba i s tou skutecnou laskou).
Zajimave propojeni s puranovou literaturou a filosofii matrixu (aneb moderni globalizovany svet je proste jedna velka synkreze).
Diky za nazor
tomes: raduze: Vis, on ten vztah Guru-zak neni tak jednoduchy, jak by se ti mohlo na prvni pohled stat. Z meho pohledu ,,insidera" se totiz jedna o relaci prave v one abstraktni, duchovni rovine, tedy fyzicky mimo nasi realitu. Guru je (alespon u nas mezi vaisnavy vniman ne jako obycejny clovek, ale jako vecny blizky spolecnik Boha, tedy duchovne vyspela bytost, ktera se vtelila na zem, aby jako zástupce Boha pomohla pokleslym dusim. Guru neni ,,jen" pruvodce a radce. Je neomezeny a vztah k nemu muze mit clovek velmi intenzivni, i kdyz jsou od sebe fyzicky vzdaleni (ja v ČR, On v Indii). Jedna se totiz o vztah dvou dusi, nikoliv tel.
Asi nejdulezitejsim pilirem vaisnavismu je totiz to, ze my, nase prave JA, neni toto telo, ale duse. Duchovni entita, ktera je vecna a nezrozena (tedy nestvorena). Nejsme telo, ani mysl, ani inteligence - to vse je hmotne a na teto bazi probihaji vsechny hmotne udalosti a vztahy, vcetne lasky (at uz v chemickem obdobi prvotni zamilovanosti zpusobene hormony, nebo v pozdejsim obdobi jisteho psychickeho uspokojovani potreby partnerstvi, ucty, respektu atd.). Ovsem duchovni vztah Gur-zak probiha na bazi ciste duchovni, mezi dvema dusemi. A zde neplati zadna omezeni, vztah muze byt velmi zivy, konkretni a realny. Guru vi o kazdem svem zaku, i kdyz jich ma tisice, protoze tito pri zasveceni slibili mu odevzdat svuj zivot a sve srdce. Tim vzniklo duchovni pouto, ktere se muze dale rozvijet i bez primeho fyzickeho kontaktu. Dukazem (ovsem jen pro me) je to, ze muj Guru pred nedavnem oputil sve telo a vratil se zpatky k Bohu. Ovsem muj kontakt s nim zustal neprerusen. Odesel pouze z hmotne vize, nikoliv ze srdci svych zaku a zustava nadale jejich ucitelem a pruvodcem. Tento vztah je stale velmi zivy a Guru stale udeluje svou milost svym zakum. Samozrejme uz neni mozne, aby prijimal nove zaky, k tomu je zapotrebi jeho fyzicka pritomnost na planete. Nicmene kdo meli to stesti a vzali zasveceni, tak pro ne se v podstate nic nezmenilo. Tedy, je jedno jeslti je Guru pritomen fyzicky nebo ne, zak k nemu muze vyvinout stejnou duchovni lasku. Otazka Gurua je potom jeste slozitejsi, protoze on je ve skutecnosti pouze jeden, akorat se manifestuje v mnoha podobach atd. Ale snad jsem ten zaklad nastinil alespon trochu srozumitelne. Hlavni je to, ze pro nas Guru neni clovek a ty relace vzajemne probihaji na urovni duse, nikoliv tela.
Co se tyce partnerskeho vztahu, tak tam samozrejme misto pro duchovno samozrejme je a to ja nepopiram Naopak, to duchovno by tam dokonce byt melo, pac si myslim, ze to vztah utuzi.
Ja tve ,,mrazeni" docela chapu. Jako religionistka jsi byla svedkem mnoha interpretaci, reinterpretaci a uprav nabozenskych textu, stejne jako ja Zde nastupuje roli vira konkretniho vericiho. Vicemene spolecnym bodem vetsiny teologii je, ze jejich smer je tim ,,jedinym a spravnym neporusenym poslestvim". Maji to krestanske denominace, islam (zejmena siitsky - linie imamu) a konecne i muj vaisnavismus, kde se tomu rika parampara, cili duchovni posloupnost guruu, kera neprerusovane vede az ke Kršnovi. Je to nastroj legitimizace samozrejme. Jde jen o to, ktere konkretni legitimizaci clovek veri Protoze na zaklade viry pak prijima tu kterou interpetaci jako prave ,,neposkozenou", takovou jaka je primo od Boha, nezasazenou lidskou vynalezavosti atd. Outsideri to potom samozrejme vidi jinak a mrazi je z toho v zadech
tomes: jeste me napadlo upozornit na zajimavou podobnost mezi vaisnavskou paramparou a katolickou apostolskou posloupnosti papezu, keri jsou dokonce od prvniho Vatikanu neomylni v otazach viry
raduza: nastinils to vyborne, pochopila jsem to uz predtim.
pro me jako pro cloveka mimo vaisnavismus vztah guru-zak nemuze byt nikdy jasny z toho pohledu, z jakeho ho prozivas ty. A pokud s bratry nesdilite kolektivni mysleni troufam si rict, ze ani oni nemohou pochopit, co jiny z vas jak ma.
A kdyz uz selze rozum, vzdycky se da rict, ze to je proste vira, kterou nejde pochopit, ze? je to proti jeji svate prirozenosti..
nedesi me vira cloveka v neco, desi me zkratka ta interpretace, ze ktere vychazi vety typu "me nabozenstvi je lepsi nez tvoje", "buh to chce tak a tak" nebo "tohle je jedina pravda a jediny zpusob". A zde jsme religionsticky v rozporu, ty to beres jako nastroj legitimizace (tu interpretaci), ja to beru jako nastroj prosazovani mocensko-duchovni autority ve stylu Lease a jeho teorie ideologie.
je to tak trochu matrix.. trochu to, cemu veris a chces at se stane a trochu toho, co je vykonstruovane a na to se nejlepe navaze pocit prozreni.
Navic neposkozena interpretace viry muze byt jen takova, ktera plati pro jednoho cloveka, protoze kazdy clovek je unikatni kousek a kazdy chape veci jinak, cili to, ze nejaka interpretace vyhovuje tobe, neznamena, ze ji do puntiku mohou dodrzovat vsichni (a to plati v ramci jakekoli nabozenske komunity), aby to bylo primo od boha a nezkazene clovekem, nesmelo by to v mem chapani mozne ani uchopit to je zase muj kousek "teologie"
tomes: Pocita Leas s tim, ze by nejaka autorita nechtela moc? Ve vaisnavismu bezna vec. Muj duchovni ucitel napriklad dlouho odmital prijimat zaky, kdyz uz je prijimat zacal, odmital nechat se od svych zaku uctivat obradem (guru-pudža). Toto uctivani zacal prijimat az na sklonku zivota, kdy mu jeho duchovni bratr, ktereho povazoval za sveho ucitele, doporučil, ze by toto prijimat mel, nebot i guru-puja je formou bhakti.
Jiny priklad, jiny guru stale pusobici, znam ho osobne. Pochazel z kralovske rodiny v Indii, jako student do skoly jezdil zlatym Rollce-Roysem (mel jich pet, na kazdy den jiny). Ve strednich letech zacal slouzit Kršnovi, prijal mnisky rad, zrekl se veskereho bohatstvi a zije jen z toho, co mu lidi daji. Take nechtel prijimat zaky, az to nakonec na radu senior vaisnavu udelal, protoze mnoho lidi se chtelo stat jeho zaky.
Jen jsem tim chtel ilustrovat jednu z mnoha definic autority ve vaisnavismu, ktera rika, ze opravdova autorita si autoritu nevyzaduje, protoze je maximalne pokorna a sama sebe povazuje za nezpusobileho. Kde je prosazeni moci? Nad kym? Clovek se guruovi odevzdava dobrovolne. Kdyz Guru rekne, ze vaisnavismus je lepsi nez krestanstvi, nebo ze Buh to chce tak a tak ne proto, aby prosazoval svou autoritu, ale proto, ze tomu sam veri a opira se ve svych tvrzenich o svata pisma.
Mimochodem, zeptej se kterehokoliv uprimneho vericiho na to, zda je jeho nabozenstvi lepsi nez ostatni a bez vahani ti odpovi kladne. Proc ti to vadi? KDybych nebyl presvedcen o vyjimecnosti a jedinecnem postaveni me viry, tak bych ji popiral. To same ti rekne krestan nebo muslim. Muzeme byt nabozensky tolerantni, ale kdyz prijde na lamani chleba, kazdy verici ti rekne, ze to jeho je NEJ. Kdyby ne, tak vlastne neveri a popira svou viru, kapisto Ja nemam problem rict, ze vaisnavismus je lepsi nez kterekoliv jine nabozenstvi prave z tohoto duvodu. Docela nechapu lidi, kteri se takovehoto prohlaseni zdesi a zaradi me do kolonky ,,fanatik". Je to normalni preci. To je jako kdyby predseda nejake politicke strany rekl, ze si nemysli, ze jejich program je nejlepsi. Je to stejny nesmysl, jako tvrzeni vaisnavy o tom, ze sve nebozenstvi nepovazuje za nejlepsi. Je to protimluv.
P.S.: Ono to prosazovani moci existuje i ve vaisnavismu samozrejme (zejmena u ISKCONU). Ale rozhodne se nejedna o globalni jev. Stejne jako ne kazdy katolicky klerik musi nutne bazit po moci, jiste jsou mnozi, kteri svou sluzbu berou opravdu jako sluzbu Bohu. Zalezi na tom, jak se ta ktera interpretace pouziva. Nepochybne vm noha pripadech by se dalo dat za pravdu Leasovi, ale v mnoha pripadech by jeho pristup selhal. Zalezi na tom, jak se ta ktera nabozenska interpetace pouziva. Proto ja osobne volam po pragmaticke religionistice oprostene od pokusu cinit obecne teorie (v tomto jsem inspirovan obratem k recovym aktum u Wittgensteina a Austina - je treba zkoumat jak se dane jevy konkretne pouzivaji v konkretnich nabozenskych ,,promluvach").
psycho*: Ty tomesi.. to je hroznej elaborat..nechces si otevrit svuj osobni nazorovy, "evangelizujici" blog?
tomes: Ne. Blog, stejne jako treba fejsbůk nikdy mit nebudu. Nerad bych se stal popularnim.
raduza: gaudiya-sadhus.blogspot.com a co je tohle?
Neboj, facebookem ani blogem se popularni nestahnes.. to chce nejprve nejake skutky vykonat a pak to mozna prijde. Ne, ze by o to tvemu egu melo spravne jit, ze.. resp. mel by ses jej snazit potlacit uplne.
Jinak k tomu, co pises.. Je to zajimave a tak, ale tato forma komunikace je dost na nic, o tehle vecech se radeji bavim osobne nez pres komentare s tydennim zpozdenim atd. V teto fazi si jen muzeme vyrikavat sve postoje a stanoviska, ale ze by to vedlo k nejakemu plodnemu vyusteni asi nehrozi. Proto se nebudu poustet do dalsich dlouhych monologu a necham te mit posledni slovo.
tomesm: gaudiya sadhus neni muj osobni blog jeho ucel je jiny nez prezentovat osobni nazory, coz je myslim zrejme
raduza: tak to pardon. Ja jsem ten blog mela otevreny jednou a koukala jsem na design. Mea culpa
tento je vyborny! obcas®sdeluje.cz: Láska? nejsem si její existencí jistá. Dle mého existují dvě stádia: Jsem do tebe zamilovaný až po uši a Mám tě stejně rád, i přes všechny tvý chyby. to, že se druhá fáze moc často nevyskytuje, je věc jiná ale taková ta láska hory přenášející a za hrob jdoucí... tu si neumím představit. nikde ji kolem sebe nevidím. když už spolu dva lidi zůstanou dýl jak nějakých těch deset, dvacet let, rozhodně mezi nima není láska. spíš jen nějaký stereotyp, zvyk, to, že když už jsou spolu tak dlouho, tak se nebudou rozvádět - ale to zas není důvod, aby spolu v některých případech sdíleli lože. a když tak vidím svou generaci... ne, my spolu nebudem ze stereotypu. máme to v sobě už od malinka budovaný, svobodu, volnost, nutkavou potřebu změny... a proč být s někým, s kým mi není úplně dobře. a upřímně... může nám být po několika letech vztahu s někým opravdu tak dobře, jako bylo na začátku?...
jirka*: Představte si, že nějaká žena, která nemůže mít dítě, začne tvrdit, že nelze mít děti... Tak asi tak je to s těmi, kdo tvrdí, že láska neexistuje, že je to jen nějaká bajka, kterou nelze v životě zažít, nebo vždy skončí jen zklamáním. Na lásku se musíte zeptat někoho, kdo si ji dovede udržet, třeba i celý život, i po smrti... Zhrzení a zklamání - při veškerém respektu k jejich prožívání... neporadí, nepomůžou... Vede-li tě skuhrající havran, vždy dojdeš k mršině (Arabské přísloví). Nechci se tím nikoho dotknout, takhle to vidím. Bye bye