...moje neroztříděné myšlenky odevšad mě napadne..

"To, že jsem paranoidní neznamená, že po mně nejdou." (Woody Allen)

tomes: Take si dovolim souhlasit, nebot k podobnemu zaveru jsem dospel uz pred lety i ja. Zaujalo me to prirovnani s Guruem, protoze to sedi do puntiku (ja sveho Gurua opravdu mam, takze vim o cem mluvim). Laska na hmotne urovni je v prvni fazi hormonalni chemii, na pozdejsich ,,levelech" to prechazi do te rekneme pragmatictejsi roviny. Nutno podotknout, ze existuji vyzkumy, ze kterych plyne, ze i hormonalni zamilovanost muze trvat desitky let. To jsou ony vyjimky typu ,,zili statne az do smrti", ktere jsou ale radove zanedbatelne. Realita je mnohem krutejsi a smutnejsi.

Neni to koneckoncu nic noveho, protoze uz stara indicka, zejmena puranova literatura hovori docela podrobne o tom co je to skutecna laska (= vztah duchovni, mezi Guruem a zakem, pripadne oddanym a jeho bohem) a co je to hmotna laska (=pokriveny odraz lasky skutecne, plni funkci uspokojovani potreb, zajistuje rozmnozovani). Cely tento hmotny svet neni nic jineho nez matrix, virtualni realita, ve ktre mame moznost uspokojovat sve (hmotne) potreby. Laska v beznem slova smyslu je opravdu nic jineho, nez potrebou (ac podporena hormony jevi se zpocatku jako pocit). Opravdovym citem, sentimentem, skutecnou laskou, je potom laska duchovni, kera nema s hmotou nic spolecneho. Je to mimo jakykoliv popis slovy, jakoukoliv zaznamenatelnou zkusenost (tudiz je subjektivni). Je mi jasne, ze mnozi souhlasit nebudou a ja je ani nechci presvedcovat. Jen sdeluji svuj nazor protoze jiste zkusenosti s tou skutecnou laskou od Boha mam.