Nákup šátků

Dnes jsme se potkaly s Jessicou, Zelihou a její kamarádkou Dariyou, abychom nakoupily šátky. Chystáme se znova do mešity, a je lepší mít pro tuto příležitost vlastní šátek než improvizovat s šálou na krku.

Policie v utajení

V sobotu ráno za mnou na privát přišla vzácná a hlavně nečekaná návštěva... Pět mužů oblečených v normálním oblečení přijelo starým autem a tvrdili, že jsou od policie (patrně byli, ale mně osobně žádný průkaz neukázali - paranoia je věčná ;-).

Studentské reakce na nejnovější útoky PKK

Dnešní studentský pochod z východního do západního kampusu univerzity měl vyjádřit solidaritu nad smrtí několika tureckých vojáků, kteří byli zraněni či patrně uneseni PKK.

Něco málo ke kurdským separatistům a reakci mých ispartských známých...

Abych řekla pravdu, tak do psaní této zprávy se mi moc nechce, protože o celé problematice nemám dostatečné informace. Nicméně je to dost diskutované téma v posledních dvou týden, takže se vám pokusím přiblížit postoje a názory některých ispartských studentů, vysokoškolských učitelů a pracujících na tuto situaci.

Bayram - ukončení půstu v měsíci ramadan

Jak jsem už avizovala, pokusím se napsat něco málo o bayramu. Bayram je slavnost, která ukončuje půst v měsíci ramadanu. Ramadan skončil 11. 10. vpodstatě po západu slunce, a bayram začal dnes ráno.

Co mám na turecké mentalitě ráda je spontánní bezprostřední chování. Cestou ze školy v autobuse jsem potkala spolužáky z Teologické fakulty - Jessicu (VB), Yunuse a Ahmeta (TR). Yunus se ptal co dělám večer po iftaru (iftar oznamuje konec půstu, začíná po západu slunce, v praxi to znamená, že se po celodenním postění může začít jíst), a protože jsem nevěděla, jestli se přidám k večeři pro Erasmácké studenty nebo budu dělat zase do noci úkoly do školy, přijala jsem pozvání na večeři s jeho kamarády.

Vyprávění o tom, jak se snažím získat povolení k pobytu

Když jsem si v Praze vyřizovala studijní vízum do Turecka, podepsala jsem prohlášení, že během 30 dnů po vystavení víza budu kontaktovat cizineckou policii v Ispartě. Snažila jsem se prohlášení brát vážně hlavně poté, co jsem si vyslechla pár děsivých historek o studentech, kteří tuto povinnost nebrali dostatečně vážně, a byli policií navštěvováni každý den či se ob den museli dostavit osobně na cizineckou policii a tam do nekonečna potvrzovat a vysvětlovat, že bydlí pořád na stejném místě jako předcházející den.

Tento týden jsem úmyslně nazvala uvolněný, protože ve škole máme po celý týden skoro prázdniny, protože tento týden ramadan vrcholí a blíží se bayram (oslava ukončení ramadanu od 12. 10.). Přestože škola oficiálně vyhlásila volno až od pátku tohoto týdne, většina studentstva se rozjela už minulý pátek domů za svými rodinami či snoubenci (jako např. pár mých tureckých spolubydlících... přípravy na romantický víkend byly opravdu obrovské... správný výběr hezkého oblečení, pěkný make-up apod. :-)

Dnešní ranní probuzení bylo za můj život zatím nejpřekvapivější a nejméně předvídatelné... Ze spánku mě probudilo jemné chvění, které se stupňovalo ke třesení, které otřásalo domem i mnou. V rozespalosti jsem usoudila, že kolem domu projíždí nějaké velké auto s těžkým nákladem. Nejprve mě napadlo, že přijíždí tanky (nevím proč), ale pak jsem si řekla, že Turecko přece proti žádné zemi nezbrojí, takže jsem zase s klidným pocitem usla.

Jak je to s kouřením v Turecku..... (?)

.. po včerejším intelektuálně stimulujícím dni ve škole jsem prožila hned několik pocitů během jednoho okamžiku, a možná rozlouskla příčinu vysokého počtu kuřáků v Turecku. Nejprve ta byrokracie, protože ta podle mě s kouřením souvisí..