Na skok u cizinecké policie

Vyprávění o tom, jak se snažím získat povolení k pobytu

Když jsem si v Praze vyřizovala studijní vízum do Turecka, podepsala jsem prohlášení, že během 30 dnů po vystavení víza budu kontaktovat cizineckou policii v Ispartě. Snažila jsem se prohlášení brát vážně hlavně poté, co jsem si vyslechla pár děsivých historek o studentech, kteří tuto povinnost nebrali dostatečně vážně, a byli policií navštěvováni každý den či se ob den museli dostavit osobně na cizineckou policii a tam do nekonečna potvrzovat a vysvětlovat, že bydlí pořád na stejném místě jako předcházející den.

K vyřízení povolení k pobytu je ovšem nezbytné mít několik potvrzení ze školy a jiné dokumenty dokládající, že jste student/ka. Ono vznešené a mocné království International Office má samozřejmě ošetřeno i tuto byrokracii, takže si asi dokážete představit, jak to probíhalo... Nejprve nám bylo řečeno, že věc nespěchá, že můžeme na policii dojít až se nám bude chtít. Naše pozvednutá obočí vyprovokovala International Office k akci, a hle, dostali jsme echo, že na policii musíme dojít opravdu během měsíce, jak jsme podepsali v Praze, Berlíně, New Portu a kdoví kde ještě na ambasádě. Téměř jisté vítězství, zdá se, že? .. V celém tom obřím procesu vyřizování povolení k pobytu se ale teprve dostáváme ke druhému kroku - a to je vyřízení potřebných dokumentů. Po několika inovacích se všichni po hromadné poradě (která probíhala tak, že každý pobíhal z kanceláře do kanceláře a zde ověřoval, jaké dokumenty potřebujeme) shodli, že můžeme vyrazit na policii. Na policii nás uvítali opravdu příjemně. Nemám zkušenosti s cizineckou či státní policii v ČR, ale tito milí a vstřícní pánové se s námi snažili komunikovat a ptali se nás na naše dojmy z Isparty. Po dvouhodinovém klábosení a ověřování dokumentace na stanici nám ale oznámili, že teď mají polední přestávku, a že máme přijít až po obědě. Raději jsem polkla své obligátní "proč".

Polední pauzu jistě uvítali Felix a Tomáš, kteří si potřebovali vyřídit nové fotky, protože ty jejich původní, které si přinesli, se nelíbily policistům. Tvrdili, že jsou vyrobeny z moc měkkého papíru, který lehce shoří (který papír lehce neshoří?), a že je nutné, aby si opatřili nové fotografie. Felix postřehl, a možná na tom něco bude, že šéf policie je určitě jedna ruka s majitelem fotosalonu ve městě, a že mu takhle dohazuje zakázky.... Po obědě jsme se tedy vydali zpět na policii a tam pouze podepsali ty všechny dokumenty, které jsme si přinesli ráno s sebou, a byli požádáni vrátit se v pondělí pro připravené povolení.... opět jsem spolkla své oblíbené "proč .. to nešlo podepsat před obědem" a vydala se s Jessicou na průzkum centra.

Dnes jsme se s Jessicou poslušeně dostavily na policii, byly jsme tak odvážné, že jsme šly samy bez člověka se znalostí turečtiny, protože jsme doufaly, že jen převezmeme naše povolení k pobytu. Ale asi jsme ještě nepochopily význam věty "přijďte v pondělí po obědě". Protože to ve skutečnosti znamená, jak nám bylo dnes řečeno, přijďte zítra ráno (tj. úterý). Pro jistotu půjdeme až ve středu k večeru a já budu doufat, že mě mezitím nevyhostí (vyhoštěním nás strašil jeden turecký student, který se snažil akcentovat, jak důležité je vyřídit si povolení k pobytu do 30 dní).