Z každodenního života čiře kapitalistického prostředí

Tak jsem se rozhodla navázat na starou dobrou tradici, kterou jsem provozovala v Česku.

Toronto je místo, kde objevujeme pořád něco nového. Teď například parky a místní městskou přírodu - někdy ani nevím, jestli jsem ještě pořád v Torontu nebo někde v provinčním parku.

Inspirace do dalšího dne plného nástrah a záludností.

Těmito slovy ke mně přistoupily tři mladé Korejky na území univerzity. Říkala jsem si, že asi dostaly ve škole nějaký speciální úkol nebo že dělají výzkum, tak že jim pomůžu. Něco jako "musíme si pomáhat" a "kolegyně sobě". Z holek se však vyklubalo docela něco jiného, než jsem si představovala...

Když jsme byli o víkendu na procházce po Torontu, nachomýtli jsme se na pouličním koncertě zpěváka K'aana - v Torontě zrovna probíhal Mezinárodní filmový festival a K'naan tady hrál, mimo jiné asi proto, že žije v Torontu.

Začátky jsou těžké zvláště v případě, že člověk považuje nadstandardní technologii za běžnou.

Než jsme odjeli do Kanady, někteří lidi nám sdělovali své dojmy a rady (nabyté nejčastěji z druhé ruky) před naším odjezdem, kterak je Toronto nudné město, kterak je kanadská kultura k uzoufání a jak jsou Kanaďani chladní a uzavření lidé (ano, od Čechů to sedí nejlépe).

Aneb jak se dá jen těžko vyhnout velkým korporacím

Jistěže v Kanadě existují kavárničky, které nevlastní žádný velký řetězec a že jídlo se zde dá nakoupit přímo od farmářů, kteří nepoužívají pesticidy a žádné další chemické sračky. Je to však větší námaha a shánění, zvlášť když je tady člověk teprve několik dní.

Narazila jsem na zajímavé kulturně-náboženské nedorozumění

Tak jsem již narazila na krajany v Torontě.