Raduza | Společenské konvence vs. víra

Narazila jsem na zajímavé kulturně-náboženské nedorozumění, když jsem při seznamování chtěla potřást rukou Yousufovi. Yousuf je Kanaďan, matku má Kanaďanku, otce Alžířana a zároveň je také muslim. Při seznamování jsem mu chtěla potřást rukou, jak je ve zdejším kraji zvykem, nicméně Yousuf váhal. Někteří "ortodoxní" muslimové totiž odmítají jakýkoli fyzický kontakt mezi lidmi opačného pohlaví (nejsou-li příbuzní) - tedy i potřást rukou při seznamování. Vtipné je, že Yousufa jsem jako muslima nemohla odhadnout, měl džíny a tričko a že má muslimské jméno neznamená, že dodržuje výkladovou linii Tradice, která odmítá fyzický kontakt mezi opačným pohlavím. Nicméně se nakonec osmělil a ruku mou přijal, ale šlo vidět, že mu to dělá problém. Nakonec však řekl "ok" a podal mi teda ruku.

Je to zajímavý sociologicko-náboženský jev. Rodilý Kanaďan žijící celý život v Kanadě, který vystudoval kanadskou univerzitu,  přijal kanadské hodnoty a zároveň dodržuje zvyky, které pramení z hluboké víry a uvědomnění si muslimské tradice. Ne všichni muslimové odmítají fyzický kontakt s opačným pohlavím, zvláště ti, kteří žijí na "západě". Nemohla jsem to tedy správně odhadnout.  

Přivádí mě to na myšlenku, že místní religionistika (neboli Department and Centre for the Study of Religion - Ústav a centrum pro studium náboženství) je oproti brněnské religionistice poměrně odlišná co se týče studenstva a vyučujících. Zde je poměrně běžné, aby konkrétní náboženství studovali příslušníci a věřící daného náboženství (mí kolegové jsou ve velké míře křesťané, muslimové, židé, hinduisté a jeden je dokonce i buddhistický mnich a všichni se zabývají určitým tématem v rámci svého náboženství či filosofického přesvědčení).

V prostředí české religionistiky, resp. brněnské (protože pražská a pardubická s tím až tak velký problém nemá) jsou teologické postoje v religionistice problematické. Zde se to nejeví jako tak velký problém. Mně osobně se jeví jako velmi problematické, když křesťan studuje dejme tomu katolickou inkvizici - chybí mu tak nějak odstup od vlastního náboženské přesvědčení a jsou věci, které nikdy nezpochybní, jelikož to je v rozporu s vírou. To si myslím, že je pro akademické studium náboženství spíše na škodu - jako výzkumníci by měli přijmout všechny hypotézy, tedy i takové, které jsou v rozporu s vlastní vírou. Jak lze např. studovat Bibli akademicky a vědecky, když člověk, který ji studuje věří, že události v Bibli popsané se určitě staly, přesně v daném pořadí, případně, že Bůh (ať už Starozákonní či Novozákonní) je tak chtěl. Jak může autenticitu koránských veršů studovat muslim, který věří, že Korán je kniha Alláhem "zjevená" ? A chápu argument, že každý vědec má svá očekávání a přístup něčím ovlivněný, když studuje náboženství - ateista může být stejně dogmatický jako jakýkoli věřící. Ale zde pouhá sebereflexe vlastní práce stačí, je otázkou.