"Promiňte, můžete nám pomoct s jedním úkolem?"

Těmito slovy ke mně přistoupily tři mladé Korejky na území univerzity. Říkala jsem si, že asi dostaly ve škole nějaký speciální úkol nebo že dělají výzkum, tak že jim pomůžu. Něco jako "musíme si pomáhat" a "kolegyně sobě". Z holek se však vyklubalo docela něco jiného, než jsem si představovala...

Jedna z nich, nejspíš vůdkyně skupinky, na mě vychrlila nespočetné množství otázek, kterým jsme pro silný korejský přízvuk nerozuměla. Pak se mě slečna ptala, zda vím, proč se v Bibli používá množné číslo pro označení boha namísto jednotného (ve Starém zákoně se používá mj. slovo elóhím - doslova bohové v mužském rodu). Nejprvě mě to přirozeně nadchlo - jsem religionistka a tuto záležitost jsme shodou okolností probíraly na hodinách starozákonní hebrejštiny. Těšila jsem se tedy na lingvisticko-religionistickou debatu, nejlépe kriticky zaměřenou na výklad Bible.

Ničeho takového jsem se však nedočkala. Poté, co jsem slečně řekla, že vím, proč to tak je, trochu ji to zarazilo. Ale nenechala se odradit a začala zběsile listovat v Novém zákoně, aby mi dokázala, že bůh má dva aspekty - mužský i ženský a že je toho Bible plná. Nebyl prostor na diskuzi, byl pouze prostor na to, aby mi slečna hbitě ukazovala jednotlivé verše Nového zákona, pečlivě vyznačené růžovým zvýrazňovačem, přičemž zbylé dvě slečny se usmívaly a přitakávaly. Dostala jsem se do spárů verbování členek Církve boha (Church of God), která má pobočku i v České republice - jak mně nadšeně dívky sdělily, když se dozvěděly, odkud pocházím.

Potom vytáhly notebook a jaly se mi pustit i prezentaci, kde bylo vysvětlováno, proč se ve Starém zákoně používá výraz elóhím - podle jejich výkladu je to tím, že to odkazuje na dvojí - ženský a mužský aspekt boha.

Ze smyčky <prezentace-prst zabodnutý v Bibli-recitace verše> se nedalo zkrátka vymanit. Slečny vůbec nechtěly diskutovat, chtěly mi co nejrychleji sdělit své poselství a hlavně mi dát co nejmenší čas na to, abych nad tím mohla kriticky přemýšlet. Pořád dokola do mě hustily totéž. Nakonec jsem řekla, že už opravdu musím jít, což byla pravda. Načež slečny na mě chtěly kontakt. Nevěděla jsem, jak se jich rychle zbavit vysvětlováním, že jim nechci dát svůj email a tak jsem jim nakonec dala falešný. Na což nejsem hrdá, páč jsem si mohla nacvičit asertivní odmítnutí jejich služby. Už dávno jsem odmítla myšlenku stát se členkou nějaké církve nebo náboženského sdružení, nevidím důvod v tuto chvíli měnit své přesvědčení.