Novinky posledních pár dní

Spíš by se hodilo napsat, že tento týden je pro mě sentimentální, což vychází z rekapitulace posledních dvou měsíců. Každopádně.. posledních pár dní uteklo tak rychle, že jsem nestihla ani zaznamenat novinky, které se udály. Ne že by jich bylo tolik...

První a nejzdrcující zpráva (především tedy pro mě, protože jsem sobecký tvor, který má potřebu to sem napsat) je ten, že za 14 dní mi odjede moje drahá přítelkyně Jessica. Neumím si představit vyučovací hodiny bez jejich komentářů a večery strávené nejrůznějšími filozofickými debatami. Za tu krátkou chvíli se mi stala velice blízkou a její návrat do Walesu přijímám s pokřiveným úsměvem.

Další novinkou zde je to, že ode dneška do příští neděle probíhají půlsemestrové zkoušky. Celých těchto 8 dní studenti mají čas na přípravu ke zkouškám. Mě se týká zkouškové půlobdobí jen zčásti, protože mám oficiálně jen jeden test z turečtiny.. Neoficiálně zkoušky u mě probíhají tak, že musím dovypracovat všechny komentáře, které mi učitelé zadali, a vytvořit jakousi prezentaci. Na základě těchto komentářů a testu (nejspíš, to se ještě rozhodne) mi poté udělí známku, kterou snad příjmou i na fakultě. Nejvtipnější z mých předmětů je předmět, který se jmenuje Major Themes of the Quran v jehož rámci čteme 19. súru "Marie". Můj učitel mě ve čtvrtek překvapil "skvělou" zprávou. Mám tu súru rozebrat z etymologického hlediska, protože si v mém výpisu předmětů z MU vyčetl, že jsem měla čtyři semestry hebrejštiny. Takže teď se mi doma povalují knížky a slovníky týkající se cizích slov v Koránu a hebrejských jmen. Korán je samozřejmě v originále v arabštině (i když se i vyskytly názory, že byl proroku Muhammedovi zjeven v aramejštině....); můj učitel chce, abych rozebrala cizí slova hebrejského původu v této súře. Jak se říká s chutí do toho...

Myslím, že celé to je součástí jednoho experimentu, který na mně provádí. S tou teorií příšla Jessica (ne že by byla mírně paranoidní, a ne že bychom si právě proto rozuměly ;-). Pokusím se její teorii vysvětlit. Celé to začalo tím, že mě pravidelně kolem druhé hodiny ranní mé spolubydlící už 3 týdny budí svým hlasitým řekněme pokusem o zpěv (pouští si nahlas hudbu a u toho zpívají), krom toho se třeba hádají nebo telefonují přímo před mými dveřmi.

. další podezřelá situace se stala minulý víkend, kdy nefungovala teplá voda, a bylo extrémně zima (na zdejší poměry), jelikož mi do minulého úterka nefungovalo ani topení, doslova jsem tady mrzla a pobíhala v zimní bundě. Nakonec se rozbily pojistky a majitel mně nechtěl pořád uvěřit, že chyba je v pojistkách a ne v mém notebooku (myslel, že můj notebook je vadný a vyhazuje celé patro). V té zoufalosti jsem se naučila i turecky říct pojistky (elektrik sigortalar - pro ty, kteří by to v budoucnu mohli využít), a nakonec se mi podařilo ho přesvědčit, aby vyměnil pojistky, ne zásuvky u mě v pokoji, ani můj zdroj k notebooku. Třešničkou na dortu bylo zavěšení fotky prvního prezidenta Turecké republiky (vznikla v 1923) Mustafa Kemala takzvaného Atatürka ("otec Turků"). Atatürk je tady taková mírně modla, jeho portréty jsou k vidění ve školách, teď i u mě v pokoji, v kadeřnictví, v obchodech. Obchody s koberci jsou také specializované na jeho podobizny - Atatürk hledící do dáli, Atatürk držící v ruce doutník apod. V Ankaře jsou na mrakodrapech metrové plátěné billboardy s jeho podobiznou.... Zkrátka jeho odkaz je zde dost striktně stále udržován a poměrně dost idealizován. Z toho všeho usoudila Jessica, že na mě zkoušejí nějaký psychologický experiment - jak se budu chovat, když mi vypnou teplou vodu, když mi odpojí teplo v pokoji a znemožní používat elektřinu...

V důsledku zkoušek asi nikam tento víkend nevyjedu na kole, což mě mrzí nejvíc, protože je pořád krásně slunečno a Slunce přímo vybízí a láká k nějakému výletu. Nebudu riskovat jízdu na kole o samotě a raději si počkám, až se nějaký lajdácký student uvolní z učení. Stačilo mi jednou jít domů ze školy pěšky. Celou dobu jsem šla podél hlavní cesty, protože jinudy cesta nevede. A za tu hodinu a půl na mě troubilo asi deset aut, a pět dalších zastavovalo, jestli nechci svést domů; samozřejmě v autě seděl jen jeden muž a myslel, že mu na tak průhlednou fintu naletím.

Další zajímavostí je, že dnes ráno kolem 6.30 mě probudilo opět (již) známé chvění. Nejprve jsem myslela, že holky na privátě zas něco slaví nebo tancují, ale po úplném probuzení, kdy se mi tady třásly i skříně, jsem usoudila, že to bylo spíš zemětřesení. Tentokrát se země třásla poměrně blízko Isparty, v hloubce 5, 3 km o magnitudě 3,4 (což odpovídá klasifikaci "malé zemětřesení často pocítitelné, nezpůsobující škody"). Viz zde.