V Praze je blaze

...aneb napadá mě jen tento přiblbý slogan, který však přesně vystihuje můj víkendový výlet do Prahy..

(čtenářstvo jistě odpustí tuto drobnou fádnost)

Se Zelihou a Jessicou jsme už dlouho plánovaly nějaké setkání, a minulý víkend k němu konečně po vcelku spontánním domlouvání došlo. Místo až tolik nebylo důležité, ale přesto jsem volila Prahu, protože je to takový první bod, ve kterém lidé zpomalí při návštěvě této země.

Spaly jsme v hostelu, který nebudu jmenovat, protože za to opravdu nestojí natož ho považovat jako jakési doporučení pro přespání. Na přespání byl dobrý, snídaně a švábi byli zahrnuti v ceně (s těmi šváby samozřejmě jen žertuji, i když Jess jsem na to nalákala).

První co jsem po příjezdu do "metropole" (Pražáci prominou, ale nějak mi to pražákování typu "my jsme hlavní město a vy ostatní vesnice" moc nesedí ;-) musela udělat bylo přivyknout si na místní zpěvavé nářečí, které na mě působí agresivním dojmem.. ovšem po několika minutách si lze zvyknout a některé slabší povahy dokonce i tento akcent asimilují..

Doporučuji především noční prohlídky všech turistických atrakcí jako je Karlův most, Hradčany a Pražský hrad, Vyšehrad apod. hlavně z toho důvodu, že v noci na tato místa chodí asi o 90 procent méně turistů, čili je příjemné si prostory skutečně vychutnávat a také proto, že atmosféra noční Prahy je pro mě osobně asi nejlíbivější.

Uznejte sami/y - není to jako po požití nějaké omamné látky?

Kromě návštěv turisticky atraktivních míst se nám poštěstilo také neplánově shlédnout program folklórního festivalu Praha srdce národů (jak jinak - dalo by se rýpavě podotknout ;-). Představily se zde folklórní soubory z ČR, SR, Bulharska, Rumunska, Polska a i jedno hudební těleso z Mexika. Hudebně folklórní soubory prezentovaly především oděvní a hudební zvyklosti svého regionu, kterému nakonec podlehlo celé obecenstvo, které se postupně uvolňovalo, tleskalo do rytmu či zpívalo známé písně.

Rumunský rómský soubor

Co mě šokovalo

Kroměkrásných zážitků, které naplňovaly celé setkání se ale udály i dvě věci, které mě nemile překvapily až šokovaly. První z nich byla plavoucí mrtvá krysa ve Vltavě. Nožičky i ocásek měla mírumilovně zkroucené na boku a poklidně si tak plula k výletním loďkám. Fujtajxl. Snažila jsem se přemoct odpor a znechucení, ale žel se mi to zatím nepodařilo.

Druhá šokézní věc, kterou rovněž nepřeji nikomu zažít, byl nákup 1, 5 litrové minerální vody v jedné kavárně v uličce mezi Karlovým mostem a Staroměstským náměstím. Jednak na náš číšník hrubě křikl, že má zavřeno, poté co jsme vznešeně vstoupily do kavárny. A ještě hruběji na můj dotaz, zda si můžeme koupit aspoň pití opáčil zda nevím, co znamená, že mají zavřeno. Když pochopil, že chceme jen vodu s sebou, otevřel tedy lednici a vyndal vodu, za kterou si posléze naúčtoval rovných 110 Kč. Jsme přeci v srdci Evropy, ceny jsou proto adekvátní. Chápu, že platí vysoký nájem za kavárnu, ale zdražit produkty desetkrát víc než je jejich skutečná cena mi příjde dost uhozené a řekla bych že i nemorální (ale kdo jsem, abych kázala o morálce v této době neomezených možností a vysokých výdělků). Samozřejmě jsme vodu odmítly a šly do nonstop večerky, kterou obsluhují milí Indové, jejichž znalost češtiny sice není valná, ale hravě ji vykompenzovali příjemným vystupováním a přátelským chováním.