Jak jsem byla na pohovoru

Je to tím mým charisma

Každé léto si přivydělávám různými pracemi na svá vysokoškolská studia. Protože mě už nebaví dělat servírku - poskoka anglickým boháčům, letos stejně jako loni jsem se rozhodla zůstat v Brně a najít si brigádu, kde bych uplatnila svoji znalost angličtiny. Je to už taková moje podmínka.

Loni se mi docela vydařila práce s kanadskými studenty, kdy jsem jim sloužila jako jejich programová asistentka. Práce to byla zábavná i nervyrvoucí. Sestávala se totiž hlavně z toho, že jsem měla studentům poskytovat jakýsi pevný bod v jim neznámém prostředí brněnském, což zahrnovalo doprovod k lékaři či do nemocnice, pomoc s orientací po Brně a jiných místech, které jsme společně navštívili a také se s nimi chodit bavit do klubů, restaurací či kin.

Letos jsem se tedy přihlásila znova a dost namyšleně počítala s tím, že pro předchozí zkušenost budu přijata... Ovšem na pohovoru, který jsem brala jako formalitku, jsem se dozvěděla, že byl upřednostněn jiný uchazeč. Žádná tragédie, ani konec světa, říkala jsem si a tak jsem se zeptala, co má onen klučina, a co nemám já... Po výčtu superlativů o mé zodpovědnosti, příjemné spolupráci i dobré jazykové znalosti (nemluvě o předchozí zkušenosti) jsem se dozvěděla věc naprosto šokézní. Klučina má větší/lepší/jiné charisma než já, což je extra vlastnost, která způsobila, že vybrali jeho místo mě.

Nebudu vás napínat, žíly jsem si neřezala a po týdenním dumání jsem se jala hledat jinou brigádu .. když mi zvoní telefon, že kluk s velkým charisma nebude moct tu brigádu vzít, a jestli mám pořád zájem. Trochu překvapeně jsem tedy nabídce přikývla a hledání nové brigády s dalšími zajímavými a novými zkušenostmi odsunula na další rok.