Na výlet jedině s řízkem

Jedna noční cesta vlakem do mé rodné vísky mě inspirovala k oživení mého starého blogu. Nevím, co si od toho slibovat (nejspíše nic). Nápad se ve mně hlodal již několik měsíců, když jsem si začala všímat specifických povahových vlastností českého národa a jeho chování.

V hale hlavního nádraží v Brně si jdu k přepážce koupit lístek. Je večer, ale nádraží čile žije – cestujícími a bezdomovci. Lidi v hale bych zařadila do několik skupin. Ta první bije přímo do očí – jsou to lidé oblečení v elegantním oblečení, oblecích s vyčištěnými botami. Říkám si, že tohle mí spolubratři a spolusestry určitě nebudou. A taky že ne. Jsou to cizinci, podle jejich přízvuku tipuju, že to jsou Američané, z okolí New Yorku.

Další skupinou jsou čeští cestující. Taktéž lehce identifikovatelní na první pohled. Česká záliba v oblečení šedé a nevýrazné barvy je snad nakažlivá, vlečou sebou navíc igelitky a jsou oblečení v uniformních bundách.

Studentstvo se vymezuje jako další skupina, specifická stejnou značkou laptopů a taktéž uniformním oblečení (nejčastěji rifle, botasky).

Ne že bych si potrpěla na módu, závodění módních značek mi přijde absurdní a trapné, ale přeci nemohou mít všichni stejný "specifický" (ne)smysl pro nevkusný "styl"....?

Procházím halou, a sedám si do příjemně prázdného vagonu bez kupé. Ovšem jen do určité chvíle.

Ve vagoně bez kupé sedím se skupinou lidí, kteří se vydali na lyže kamsi do Tater. Ne že bych se snažila odposlouchávat jejich soukromé hovory, jejich povídání přes celou část vagonu se však nedalo přeslechnout.

Každý správný Čech a Češka, mají řízek v tašce. Skupina se rozplizla po části vagonu, ve kterém sedím a jako na povel vytáhli ze svých cestovních kabelí chleby s řízky. Otevřeli si k tomu pivo případně něco tvrdšího, "aby se posilnili na cestu".

Nechápu toto specifikum české "kultury", otevírat jednu plechovku za druhou. Připomíná mi to tak trochu tristní výlet do ciziny s jednou brněnskou cestovkou. Češi se vydali za hranice na poznávání cizí kultury, reprezentovat sami sebe a hlavně vypít litry piva. Cestovka předepsala limit kilogramů pro cestovní zavazadla v autobuse.. Proč? Důvodem bylo zřejmě několik desítek litrů piva v plechovkách, které pořadatelé zájezdu s sebou vezli patrně proto, aby obšťastnili české světoznalé cestovatele, kterým chmelový nápoj prodávali autobusáci při každé zastávce.

Vracím se zpět do vlaku. "Máte Radka nebo Kozla?" ptá se paní s pisklavým hlasem svých přátel, zatímco vytáčí číslo na mobilu, aby zavolala dalšímu kumpánovi, a řekla mu, že ona osobně bude teda rozhodně chlastat, až dorazí do cíle. Zdá se, že celý život se točí kolem toho, kdo se dá pořádně zapařit a co tam točí (?)

Proboha proč? Je to tak náročná cesta, nebo paní je tak vypjatá, že se potřebuje společensky ztrapnit? Tato specifická podoba české "kultury" pro mě zůstává naprosto nepochopitelná. Chci až říct "naštěstí".