Jízda MHD mi rozšiřuje další obzory. Je smutně zábavné pozorovat lidi. Drtivá většina z nich se totiž mračí. Nevím, čím to je, každopádně projevuje se to i v ulicích. Dělala jsem takový malý pokus v ulicích Brna.
Všímám si lidí, které míjím a snažím se zachytit nějaký oční kontakt. Bohužel, krom dvou mužů mi můj pohled neopětuje. Když mě lidi míjí, dívají se třeba do výlohy nebo do země nebo před sebe. Nepodívají se na mě, natož aby mi oplatili úsměv, proč by se měl někdo usmívat? Není ta holka bláznivá, že se na mě usmívá?
Jsou uzavřeni ve svých myšlenkách, nepřítomně koukají z oken dopravního prostředku, nebo se strkají k východu z troleje.
Nějaké hraní si na vychovanost zásadně v dopravním městských prostředcích není nutné. Kdo dřív vyleze z troleje nebo do ní, zabere to nejlepší místo a nebo se někam dostane asi o dvě minuty dřív. Naštve přitom několik lidí, které předběhne, pošťouchne, nebo mu šlápne na nohu. Proč je tak těžké zachovávat základní návyky slušnosti - např. nestrkat lidi před sebou?