Do Berlína za tureckou menšinou a kulturou

Berlín mám ráda. Je to město s příjemnou atmosférou a zajímavými lidmi, kteří se nebojí projevit svou identitu a nemají strach se lišit od ostatních názorově ani vzhledem. Je to město kosmopolitní a multikulturní, jak má být. Od křesťanství k islámu, od komunismu ke kapitalismu, od gotiky k postmoderně.

Bohužel, Brno má ještě co dohánět jak do charakteru většího města a uvolněnější atmosféry k jinakosti, což je jistě dáno historicky, možná i mentalitou místních lidí, tak i svými možnostmi. Nemůžu si pomoct, ale Brno je pořád jen taková větší vesnice, co se týká mentality lidí, kteří nepochybně utvářejí podobu města a jeho atmosféru. Berlíňané jsou v porovnání s Brňáky zkrátka uvolněnější co se týká cizorodých prvků i odlišnosti, módy, názorů i postojů k životu.

Já jsem v Berlíně strávila několik dní, jelikož jsem se jala zkoumat tureckou menšinu převážně žijící ve čtvrti Kreuzberg. Zkoumala jsem jejich náboženskou identitu (islám), míru integrace do společnosti, důvody migrace i případnou diskriminaci ze strany neturecké většiny.

Turecká mešita a hřbitov v Berlíně, červen 2010.

              Mešita zblízka, Berlín, červen 2010.

"Výzkumný vzorek" aneb oněch šest Turků a Turkyň, se kterými jsem dělala rozhovory v turečtině, němčině a angličtině, bylo velmi různorodých co se týká důvodů migrace do Německa i míry integrace. Někteří se v Německu narodili a byli již třetí generací žijící v Berlíně, někteří do Německa přišli jako děti se svými rodiči. Většina z nich, se kterými jsem dělala rozhovory, uměli výborně německy, měli práci a dali by se zařadit do skupiny "velmi dobře integrovaných" - sami se tak i vnímali a přijali německé hodnoty a obdivovali německou kulturu. Jejich hrdost vůči tureckému původu (ať už jejich rodičů, prarodičů či jich samých) byla však velmi znatelná. Spíše mladší generace (kolem 20 let) se označovala jako "Berliner Turk" - což je jakési označení člověka s tureckými kořeny, islámskou identitou, který se však plně ztotožnil s prostředím německým, přijal místní hodnoty, zvyklosti i vzdělání a jednotlivé identity - turecká, muslimská, berlínská a německá se v nich prolíná.

Interiér třípodlažní mešity.

Mihráb

(výklenek ukazující k Mekce, jejímž směrem se muslimové modlí)

Setkala jsem se však i s lidmi, kteří měli turecké občanství (museli si vybrat mezi německým či tureckým, tak si zvolili turecké, ačkoli v Berlíně žili převážnou většinu svého života), byli již několik let nezaměstnaní, znalost němčiny byla na mizerné úrovni a obklopovali se výhradně tureckými přáteli. Na otázku, zda se cítí být diskriminováni pro svůj odlišný vzhled, původ i náboženství všichni odpověděli záporně. Na otázku, zda se vůči nim změnil postoj po 11. září však odpověděli, že se na ně cizí lidé dívají v dopravních prostředcích podezíravě (převážně na ženy s šátky) a že na jejich adresu pokřikují hanlivá jména narážející na jejich odlišnost (ať už náboženskou či etnickou). Nicméně se shodli v tom, že 11. září posílilo růzonorodé muslimské menšiny v Berlíně a spojili se v tom, aby prezentovali islám jako náboženství tolerantní a nenásilné, striktně se distancovali od terorismu (před 11. září byly muslimské komunity více roztříštěné a mešity, kterých je v Berlíně přes sto, byly navštěvovány výhradně občany zemí, ze kterých byly mešity financovány - např. tedy Turci nechodili do mešit saudsko-arabských či íránských. Po 11. září se to změnilo a více vzájemně spolupracují).

Do Židovského muzea

Architektonicky i kulturně je velmi zajímavé Židovské muzeum v Berlíně (Jüdisches Museum Berlin), které nabízí stálou expozici dějin židovského národa od doby předbiblické až do současnosti. Velmi doporučuji k navštívení.

I ty, kteří nemají zájem o architekturu, jistě nadchne, jak architekt Daniel Libeskind geniálně vymyslel tuto stavbu pro připomínku tisícileté židovské historie v podobě tří os, které Muzeum protínají (více např. zde).

Pohled na Muzeum.

Basic design - nic není stejné, každý úhel je jiný.

  Osa exilu - oběti holocaustu.

O Berlíně také zde.