Když jsem podávala přihlášku ke studijnímu výměnnému pobytu na University of Toronto v Kanadě, moc jsem nevěřila, že by to mohlo vyjít.
Když mě nakonec vybrali a poslali mi zvací dopis ke studiu, měla jsem přirozeně obrovskou radost. Ta ovšem byla poměrně brzo nahrazena obavami, které mi vnukly rodinní příslušníci, známí, kamarádi i úředníci. Obavy týkající se velkého stěhování za oceán, ukončení pracovní činnosti v ČR, vyřizování víz a potřebných dokladů. A vůbec všechno kolem, co je na dané věci nemilé (papírování a setkávání se s úředníky zejména).
Ve čtvrtek jsme jeli s mým milým na ambasádu do Vídně pro víza. Mně bylo uděleno hned, on musí dokládat, že spolu jsme v tzv. common-law union. To je jistý stupeň parnterství, v České republice jej nemáme, který z lidí spolu žijících alespoň rok ve stejné domácnosti činí common-law partners (jakési partnery na základě obecného práva). Nutné je doložit buď bydlení s danou osobou, společný majetek či péči o dítě. Z common-law union plynou i jisté výhody - např. informovanost o stavu partnera/partnery v nemocnici atd. Máte-li s dokládáním společného soužití nějaké zkušenosti, podělte se :-)
Po kanadsku - pozitivní třešnička na závěr:
Dneska jsem potkala starou známou, která se jako jedna z mála opravdu radovala a nehledala na té věci ani kousek negativního, nic co by nazírala jako problém. A tak jsem si řekla - je to paráda, že to vyšlo a mám právo se z toho radovat a nehledat na tom žádné problémy ani mouchy.
Proto přeju i Vám, abyste si nenechali od ostatních vsugerovat jejich vlastní obavy a užívali si drobných radostí, malých výher a pomíjivých úspěchů. O čem jiném to vlastně taky je, že :-)