Raduza | Filozofování a marmarské olivy

Sobotní snídaně u Gökkirových

Rodina mého učitele Bilala mě pravidelně zve každý měsíc na snídani. Včerejšek nebyl výjimkou, a chutná snídaně se nakonec protáhla na tříhodinový příjemný rozhovor o súfismu, politice i rodinných záležitostech. Zda si Bilalova žena nakonec podá přihlášku na univerzitu, o čemž bude rozhodovat především Bilal.

Bilal se mi snažil vysvětlit, jak je to se súfismem v Turecku, protože z dob kemalistických reforem je praktikování súfismu zakázáno - do určité míry. Všichni známe tančící derviše, kteří se souměrným vířivým tancem pokouší vyjádřit svou víru k Bohu. Dervišové jsou v Turecku populární, a např. tzv. tekke (dům) bratrstvo kolem derviše Mevlany se proměnil v mauzoleum Mevlany, kam se každoročně přijdou pomodlit tisíce muslimů. Tento fenomén je podle mého učitele pouze folklórní záležitost, která je vládou tolerována. Nicméně aktivní bratrstva sdružující se kolem šejcha (učitel, mistr) vládou tolerována nejsou zvláště v případě politicky aktivních dervišů, kteří pro vládu představují konkurenci. Proto se vytváří podzemní (ilegální) bratrstva.

Bilal mě také přesvědčil o tom, že přestože je turecká společnost z drtivé většiny muslimská, není dobré o některých náboženských či kontroverzních tématech vycházejících z náboženství mluvit veřejně. Chtěla jsem s Bilalem udělat rozhovor, ve kterém bych se ptala na otázky týkající se politiky a náboženství. Jakmile ale zjistil, že bych celý rozhovor nahrávala, odmítl mou nabídku s tím, že by nerad přišel o práci na univerzitě - není radno veřejně hovořit tématech, ke kterým vláda nemá jednotný či většinový postoj. Nuže jeho názory na politiku a některá nově diskutovaná témata, která vznikla jako reakce na trendy v euroamerickém prostoru, si snad uchován co nejdéle v paměti, když je nesmím šířit dál...