Inspirace pro všechny

Máte-li odhodlání a vůli, nic není nemožné

Potkala jsem po cestě na letiště velmi starou paní. Vypadala na první pohled jako obyčejná stará paní, která si jede na Zelňák pro domácí brambory. Tedy takzvaná babka. Měla na sobě takovou tmavě modrou sukni s kytičkami, která se nosila tak v 60. letech, svetřík barvy oranžové, rovněž již přes čtyřicet let starý. Otevřené sandálky s kytičkovými ponožkami. A jako třešničku na dortu za sebou táhla ultra moderní kufr na kolečkách, který nemohla ani vynést do schodů. Myslela jsem, že se paní ztratila, když si to mířila k autobusu, jehož konečnou zastávkou je letišťátko Tuřany. Když se šplhala do autobusu a já jsem jí pomáhala s kufrem s pozdviženým obočím, říkala jsem si, že asi na první zastávce vystoupí. Ale nevystoupila ani na zástavce první, ani předposlední. Paní jela až na letiště.

Ptala jsem se jí, kam jede a paní říkala, že jede na dovolenou do Egypta. Ptala jsem se jí s kým že cestuje a paní sebevědomě odpověděla: "milá slečno, cestuju sama. Já nikoho nepotřebuju". Na mou výtku, že svět je plný podivných lidí mi odpověděla: " já už toho mám narajsovanýho, mladá slečno, já jsem byla v tolika zemích sama, že se nebojím". A jala se vykládat, jak je to její poslední cesta, protože už jí zdravotní důvody nedovolí cestovat dál. Bylo to dojemné a zároveň neuvěřitelné. S takovým přístupem jsem se už dlouho nesetkala a tajně doufám, že až já se budu o hůlce někam belhat do schodů ve staromódní sukni a sponečkou v mých šedivých vlasech, že to bude minimálně na letišťátko v Tuřanech.

Nevím, jestli je to inspirace skutečně pro všechny, ale pro mě určitě ano :-)