Lidumilost

Turecká pohostinnost a péče o zákazníky

Od prvního dne, kdy jsem dorazila do Turecka, se rozplývám nad neuvěřitelnou až nekonečnou pohostinností zdejších lidí. Snad krom dvou výjimek jsem se setkala pouze s přívětivými a laskavými lidmi. Jsem pohostinností natolik fascinovaná, že bych ráda uvedla několik příkladů, které snad pomůžou představit si, co se pokusím popsat.

Pohostinnost a nevím jak jinak než lidumilost se to dá nazvat, se projevují v každodenním životě. Ať už při výuce, kdy nám učitelé z restaurace, která je umístěna v suterénu školy objednávají čaj či kávu dle libosti... přes neuvěřitelnou pohostinnost, kdy někoho navštívíte, a ten dotyčný (většinou paní domu) se o vás stará doslova královsky. Z mých zkušeností pohostinnost překračuje hranice, za které by málokdo v ČR šel.. například obětovat svou pohodlnou postel, a nechat v ní spát neznámého člověka. Nebo se vzdát oblíbeného předmětu ve prospěch návštěvy.. tyto dárky těžko přijímám, protože majitele těší více než mě.. ale na druhou stranu nechci odmítnout a tím urazit dárce... Maličkosti jako například koupit někomu sušenky, zaplatit v restauraci za kamarádky oběd nebo při každém setkání se přátelsky přivítat (u nás by se takto vítali lidi, co se dlouho neviděli) jsou běžné, a už je přijímám bez udivení.

Pohostinnost v podobě snídaně

Celkovou přátelskost lidí, se kterými jsem měla čest se setkat, si neumím dost dobře vysvětlit... možná to plyne z kulturního prostředí v kombinaci s náboženstvím.. protože podle Koránu si nikdo nezaslouží nepřátelské chování, a každého člověka bychom měli jako muslimové i nemuslimové obdarovat alespoň úsměvem.. Hodně se mi líbí projevování citů přátelům, ale i cizincům a hostům.... svou náklonnost projevujete několika způsoby.... jednak gesty (štípáním či tahání za líčka... nevím, jak líp to popsat; obejmutím nebo přátelským držením se za ruce či nabídnutím rámě), jednak činy - je nemyslitelné, abyste za své přátele nezaplatili v kavárně, nebo jim nekoupili drobnou sladkosti, když jste v obchodě a kupujete něco pro sebe. Někdy se až absurdně u pokladny dohadujeme o zaplacení a přetahujeme se o peníze..

Přátelské pozdravení neplatí pouze pro ženy, ale také pro muže, kteří se taktéž přátelsky objímají, když se potkají, nebo se drží za ruce, čímž vyjadřují svou přátelskost. Někteří Evropani s tím mívají problémy, protože je dle jejich názoru "nezdravé" a přinejmenším "podezřelé" se objímat s mužem... já bych řekla, že je to spíš nezvyklé, a osobně mi tyto způsoby pozdravení příjdou adekvátní vyjádřením pocitů, které lidi k sobě mají.. aby nedošlo k mýlce..... přátelská náklonnost a její projevy se většinou praktikují mezi stejným pohlavím.. někteří Muslimové a Muslimky odmítají s opačným pohlavím, se kterým nejsou v příbuzenském svazku, si potřást ruce, protože podle některých interpretací Koránu by lidé neměli s lidmi, se kterými nejsou v příbuzenském svazku, udržovat jakýkoli fyzický kontakt. Mám ale kamarády, kteří se přiklání k interpretacím Koránu, které nejsou proti fyzickému kontaktu s osobou opačného pohlaví, pokud nemají postranní úmysly.... praktikování islámu je různorodé, a tatáž situace vyžaduje různé přístupy.

Péče o zákazníky

Péče o zákazníky mě překvapila hned několikrát, protože (klasika) u nás se takové péče, která je zde přijímána se samozřejmostí, nedočkáte... když v obchodě nakoupíte a padnete si s obchodníkem do noty, je namístě, že vás pohostí čajem či kávou. Když jsme se Zelihou čekaly v jedné cestovce na náš městský přípoj na hlavní autobusové nádraží (který je v ceně lístku dálkového autobusu, takže jsem nic samozřejmě neplatily..... ), moc přátelský pán nám připravil čaj, abychom strávily čekání příjemným rozhovorem nad čajem. Možná se nabízí otázka, kam by všichni obchodníci s takovou přišli, kdyby servírovali čaj a kávu.... každopádně v Turecku má naštěstí ještě pořád starost o člověka a pohostinnost větší význam než možná menší finanční ztráta.