... pokračování...
Další den jsme se vydali k vodopádu Düden, který je vzdálený od Antalye asi půl hodiny autobusem, a opravdu stojí za vzhlédnutí. Vodopád má tři hlavní vodopády a jeden vedlejší, a zběsilou rychlostí se řítí dolů z výšky asi 30 metrů. Vodopád se dá obejít kolem dokola skrze jeskyně.
Pokračovali jsme v prohlídce staré části města s obchůdky a mešitami z 10. století. Večer byl zakončen projíždkou na lodi do blízké pirátské jeskyně, ve které nebylo nic vidět, protože už byla tma ;-). Zašli jsme ještě do kavárny, kde dva hudebníci hráli turecké i anglické písničky na kytaru a cello. Tuto příležitost si nemohl nechat ujít Jules, který hraje na cello, a přispěl dvěma skladbami k všeobecné radosti.. byť byly úplně z jiného soudku (hrál Beethovena a Dvořáka), myslím, že se jeho mini vystoupení líbilo. Na cestě zpátky jsme se ještě zastavili u moře na pláži.
Výhled na Antalyi
Následující den jsme podnikli útok na obchůdky a nakoupili několik dárků a nepotřebných leč hezkých věcí... Bohužel nastal taky den loučení s Jess... celou dobu jsem čekala, až řekne, že si to rozmyslela, a zůstává, ale když jsem ji viděla procházet přes kontrolu a naposledy jí zamávala, bylo mi jasné, že nevyběhne ze dveří a řekne, že si to rozmyslela....
Na nákupech..
Dnešní dopoledne v Antalyi - výhled na Středozemní moře