...moje neroztříděné myšlenky odevšad mě napadne..

"To, že jsem paranoidní neznamená, že po mně nejdou." (Woody Allen)

mira: Nerad se ptám na cestu, zásadně nečtu návody k použití a když vařit, zásadně bez kuchařky.
Věř nebo ne, bloudím autem po polních cestách, sestavuju skříně s klikou na opačné straně a pálím dorty v troubě na 250°C ne proto, že bych tím chtěl nějak provokovat dívky kolem mě. Zeptat se na cestu mi nebrání nějaká tvoje domnělá obava ze ztráty mužství(wtf?), klidně se zeptám. Problém mám ale ve chvíli, kdy mě do toho někdo začne tlačit: "proč ses nepodíval do kuchařky?", "zastav a zeptej se na cestu!",... Opravdu mě nijak nebolí se do kuchařky podívat, když usoudím, že je situace bezvýchodná. Ale dost mě naštvě když mi to někdo podsouvá jako nějaké geniální řešení, na které bych jinak sám nepřišel. Nejsem idiot.

A můžou za to ženy! Konkrétně matky. Naprosto mě vytáčely situace kdy maminka vešla ke mě do pokoje a pronesla: "rozsviť si, máš tady tmu", "zavři si okno, máš tu zimu", ...ano jsem idiot a je nutné mi to připomínat, žejo I když jsem se třeba zrovna chystal rozsvítit/zavřít okno, tak mě to tak vytočilo, že jsem natruc seděl potmě a v zimě. Moji kamarádi mají většinou stejné vzpomínky. Teď se vám ženám vrací jen to co jste do nás v mládí zasely!

Normální člověk s trochou empatie, lhostejno zda muž či žena tohle dokáže vycítit a zbytečně nepřilévá oleje do ohně. Prostě nechá chlapa až sám uzná, že je nutné nasadit plán B a použít návod. Chlap na oplátku nešetří slovy útěchy, jsou li potřeba atd. Normální lidi nepotřebují "Mužský manifest" ani "Pár triků pro muže" ani nic jiného. A ti nenormální si z toho stejně nic nevezmou, takže zbytečnost