Ankara

Cesta na sever

Ankara je hlavní město Turecka a po Istanbulu také nejlidnatější město v Turecku (populace je cca 4, 5 milionu obyvatel). Ve srovnání s Istanbulem je zcela nové a připomíná evropské moderní metropole (např. jako je konečná metra na Gare do Oriente a park Parque das Nações v Lisabonu). Mustafa Kemal (první prezident Turecké republiky) pro svou nechuť ke všemu osmanskému přesunul administrativní správu země do Ankary...

Do Ankary jsme se vydaly s Jessicou hlavně proto, že Zeliha potřebovala vyřídit vízum do Belgie a tuhle příležitost jsme chtěly zkrátka využít. Nočním autobusem z Isparty jsme se o půl jedné v noci vydaly do 450 kilometrů vzdálené Ankary, a dorazily na tamější autobusové nádraží kolem sedmé hodiny ranní. Po snídani jsme se vydaly metrem, které je roztomile malinké (má jen dvě linky), na náměstí Kızılay, které je v centru Ankary. Co na mě nejvíce zapůsobilo byl chaos a spousta lidí na ulicích a aut na silnicích. Ankara opravdu žije a nikdy nespí, a to mě fascinuje. Projet se autobusem ve špičce je skutečně alespoň pro mě zážitek dobrého řemesla řidiče autobusu... kupodivu se doprava tolik nezasekává a ani není moc nehod na silnicích.

Obdivovat lze zde především nově postavené výškové budovy, věž Atakule a několik muzeí, které jsme bohužel nestihly navštívit. Večer jsme se šly projít do parku, který byl příjemně osvětlený a přes léto je plný lidí. Takhle jsme tam byly snad jen my tři a pár náhodných kolemjdoucích. Stihly jsme navštívit ještě jednu z nejstarších mešit v Ankaře, kde jsme zrovna stihly společnou modlitbu a měly možnost slyšet recitování Koránu při modlitbě. Výlet do Ankary je pro mě plný prožitků a pocitů, které se těžko popisují na blogu, proto doporučuju do Ankary zajet osobně a vychutnat si atmosféru města po svém..

Fontána na Ataturkově náměstí

Fontána na náměstí Kızılay