Pozdrav odjinud

Občas

Občas si připadám jako hmota uvězněná v lidském těle.

Pozoruju lidi kolem a jejich chování a je mi vcelku vzdálené. Fascinuje mě, to ano, ale není mi blízké.

Pozoruju svět ze své schránky a nerozumím. Svět je složitý, protože lidi si jej dělají složitý, jsou komplikovaní, nemají rádi nudu, kdyby to bylo všechno dokonalé a krásné, nudili by se. A tak vytvářejí ve spleti intrik, tajných dohod a  potřeby uspokojení nemilosrdných trestajících bohů svět, který je plný zášti, hnusu, odporu a bolesti. Lidé nechtějí spokojenost a radost. Chtějí bolest, protože bolest je posouvá dál. Dají přednost válce před mírem, mohou-li si vybrat, protože válka demonstruje jejich moc a je výhodnější než mír. Útočí a ponižují ve strachu z neznámého.

Zvláštní ale na lidech je, že když o něco jde, umějí se semknout a tvořit hezké věci, které sice jsou často postaveny na mrtvolách, ale co, vždyť jsou to jen lidé.

Občas mám chuť poslat domů pohled z turistické destinace Země.

"Zdravím domů z modré planety Země, příroda sice není panenská, ale jinak je docela pěkná. Místní živočichové jsou fascinující - používají primitivní formu dorozumívání a mají pocit absolutní výjimečnosti založené na pocitu dokonalosti a vlastní neomylnosti. Jejich chování v přirozeném prostředí se dá přirovnat k působení jiných forem života na planetě - virům. Mírně agresivní chování vůči  ostatním živočichům, kteří se vymykají nastaveným standardům, obecně panuje nelibost vůči změnám, ale jako jednotlivé kusy jsou po hlubším prozkoumání docela zajímaví a mají skrytý potenciál, často bohužel zůstává nevyužit, neboť jsou příliš zaměřeni na zajištění materiálních potřeb. Zdravím Vás a brzy naviděnou!"