...moje neroztříděné myšlenky odevšad mě napadne..

"To, že jsem paranoidní neznamená, že po mně nejdou." (Woody Allen)

teke: "Já to mám spíš tak, že mi psaní pomáhá odreagovat se od problémů, které musím pořád řešit. A jsem ráda, když čtu komentáře několika lidí, kterých si vážím a které mám ráda." - tak to podepisuju. Blog je pro mě jistá psychoterapie.

Chápat mě nemusíš, moc lidí mě nechápe... není to tak, že bych rozlišovala mezi blogovacími systémy. Na některé se mi ale zvyká hůř, na některé líp. S blogspot.com jsem neměla problém, píše mi z kraje opravdu rvalo nervy. Už jen taková maličkost jako nemožnost vrátit se jednoduše na titulní stránku mi hrozně vadila. Vím, že je to můj problém, který si musím vyřešit sama a taky jsem raduzu přemlouvala jen na začátku jejího blogování, než toho napsala víc a už to nedělám. Je to asi jako když máte hodně oblíbených hrníčků, něco-někoho vám připomínají, pijete z nich rádi. Všechny se dobře drží, protože mají příjemná široká ouška. Jeden se drží špatně, má ouško sotva na jeden prst, ale přesto si do něj uvaříte ranní kávu, protože i ten máte rádi. A přitom je spousta jiných lidí, kteří zas dávají přednost malým ouškům. Nevím, jestli jsem to nějak líp vysvětlila... smajlík s přemýšlivým úsměvem, drbající se na čele Ale jak jsem dneska psala výš... Snažím se zbavit té železné košile zvyku a asi se mi to docela daří

šestinedělní hormony - tak to gratuluju. smajlík napřahující ruku k srdaečnému blahopřání