Něco málo k islámu a ramadanu
Protože jsem přijela do Isparty studovat islám, budu se k islámu průběžně vracet – jinak se ani nedá, protože islám provází každodenní život. Než něco málo napíšu o ramadanu, který začal 13. září, a kterému můžu bezprostředně přihlížet díky rodině, ve kterém teď pobývám, zkuste se prokousat mými úsečnými poznámkami k islámu obecně.
Protože vím jaká úskalí skýtá pojem náboženství v religionistice, záměrně se vyhýbám tomuto pojmu a používám slovo aktivně praktikující muslimové (nerelegionisti/ky jistě prominou.. dalo by se dál určitě zabředávat do rozboru a definování aktivně praktikujících věřících, ale kam by to vedlo...).
Paradoxem zde je, že po snaze prvního prezidenta Mustafa Kemela ve 20 letech 20. století Turecko poevropštit či možná vymanit z kolejí sultanátu a islámských pravidel, je mj. zakázáno např. ženám nosit šátky ve školách, na úřadech i ve státních institucích. Muži zase vyměnili tradiční čepice (sarik – čteno s ypsilon) za jiné pokrývky hlavy, které by nebyli v rozporu s nařízením vlády. Současné Turecko co se oblékání týče tvoří různorodou směsici způsobů oblékání. Od žen v hidžábu a nikábu, po ženy v jeanech či kombinaci zahaleného obličeje a přiléhavého oblečku (což odporuje zvyklostem stanovující ženám zakrývat své křivky) lze zde také potkat ženy oblečené poměrně spoře, což přirozeně přitahuje mužské zvědavé pohledy. Turečtí muži jsou taky určitý fenomén, kterému bych možná mohla věnovat jednu rubriku....ale to třeba příště...
Ramadan (půst v měsíci ramadan je součástí tzv. arkán ad-dín al chemsa čili pěti pilířů víry) začal s první ranní modlitbou (tur. sabah namazi, arab. salah al-fajr) po ezanově svolávání muslimů k modlitbě (tzv. adhán). Kolem domů také objíždí tzv. davulcu (davuldžu, davul je buben) který bubnováním budí lidi a oznamuje, že začíná ramadan. Muslimové se proto najedí před úsvitem, aby vydrželi do večera. Od této chvíle do akšam namazi (arab. salah al-maghrib, večerní předposlední modlitba) nesmějí dospělí zdraví lidé jíst ani pít – samozřejmě Šaria stanovuje výjimky např. pro menstruující či kojící ženy nemocné a staré lidi, kteří nemusejí postění dodržovat. V Turecku existuje velká skupina muslimů, kteří ramadan dodržují napůl nebo vůbec. Není proto neobvyklé vidět v restauracích lidi, kteří jedí a pijí v průběhu dne.
Po západu slunce se v první den ramadanu rodina schází u stolu a po krátké modlitbě po celodenním půstu vychutnává jídlo - při ramadanu si má člověk uvědomit hodnotu jídla. Součástí večeře byla polévka z jogurtu, dolma (rýžová masová směs zabalená v paprikovém lusku nebo v lilku), sarma (rýžová masová směs zabalená v hroznovém listu), zeleninový salát a k tomu se podával jogurtový nápoj ayran (silně solený). Následoval dezert – při této příležitosti maminka připravila lokma (smažené sladké těsto). Později se také podává turecký čaj a ovoce. Protože následovala ještě pátá modlitba (arab. salat al-
isha´a), odešla rodina do mešity (tur. cami – čti džami).
Ramadan je důležitý svátek, který ač nerada, bych významností přirovnala k Vánocům. Bohatý program po poslední večerní modlitbě následoval v podobě ukázky tradičních osmanských "krojů" a hudby, při niž hudebníci představují vojáky osmanské dynastie táhnoucí do boje (rázný pochod se nazývá mehteran) a posléze jsme vešli do zastřešené místnosti, kde vystupovali tanečníci semazen, kteří svými myšlenkami na Boha se dokáží vydržet točit se hodiny v kuse. K tomu jsme popíjeli nápoj z růží, velice sladké (gül šerbeti).
Ramadan trvá do 11. října a následuje bayram což je zakončení, při němž si lidé dávají sladkosti a celý den probíhá obžerství. ..... budu informovat až při jeho zakončení..