Islám a ramadan

Něco málo k islámu a ramadanu

Protože jsem přijela do Isparty studovat islám, budu se k islámu průběžně vracet – jinak se ani nedá, protože islám provází každodenní život. Než něco málo napíšu o ramadanu, který začal 13. září, a kterému můžu bezprostředně přihlížet díky rodině, ve kterém teď pobývám, zkuste se prokousat mými úsečnými poznámkami k islámu obecně.

V Uvedení jsem psala o Turecku jako zemi mnoha kontrastů.... Zde několik předkládám. V Turecku se každé narozené dítě stává automaticky muslimem či muslimkou. Proto také v identifikačních průkazech má většina tureckých občanů uvedeno jako náboženství islám (98%; převládají sunnité). V souvislosti s islámem je zajímavé zmínit přístup EU k islámu. Omluvte menší vsuvku a odbočku k jinému tématu, ale mám pocit, že vše je zde propojeno, a proto je zajímavé to zmínit. EU v jedné ze svých podmínek k přístupu Turecka do EU požaduje vyškrtnutí kolonky, ve které se uvádí náboženství. To odmítá většina aktivně praktikujících muslimů.

Protože vím jaká úskalí skýtá pojem náboženství v religionistice, záměrně se vyhýbám tomuto pojmu a používám slovo aktivně praktikující muslimové (nerelegionisti/ky jistě prominou.. dalo by se dál určitě zabředávat do rozboru a definování aktivně praktikujících věřících, ale kam by to vedlo...).

Paradoxem zde je, že po snaze prvního prezidenta Mustafa Kemela ve 20 letech 20. století Turecko poevropštit či možná vymanit z kolejí sultanátu a islámských pravidel, je mj. zakázáno např. ženám nosit šátky ve školách, na úřadech i ve státních institucích. Muži zase vyměnili tradiční čepice (sarik – čteno s ypsilon) za jiné pokrývky hlavy, které by nebyli v rozporu s nařízením vlády. Současné Turecko co se oblékání týče tvoří různorodou směsici způsobů oblékání. Od žen v hidžábu a nikábu, po ženy v jeanech či kombinaci zahaleného obličeje a přiléhavého oblečku (což odporuje zvyklostem stanovující ženám zakrývat své křivky) lze zde také potkat ženy oblečené poměrně spoře, což přirozeně přitahuje mužské zvědavé pohledy. Turečtí muži jsou taky určitý fenomén, kterému bych možná mohla věnovat jednu rubriku....ale to třeba příště...

Ramadan (půst v měsíci ramadan je součástí tzv. arkán ad-dín al chemsa čili pěti pilířů víry) začal s první ranní modlitbou (tur. sabah namazi, arab. salah al-fajr) po ezanově svolávání muslimů k modlitbě (tzv.

adhán). Kolem domů také objíždí tzv. davulcu (davuldžu, davul je buben) který bubnováním budí lidi a oznamuje, že začíná ramadan. Muslimové se proto najedí před úsvitem, aby vydrželi do večera. Od této chvíle do akšam namazi (arab. salah al-maghrib, večerní předposlední modlitba) nesmějí dospělí zdraví lidé jíst ani pít – samozřejmě Šaria stanovuje výjimky např. pro menstruující či kojící ženy nemocné a staré lidi, kteří nemusejí postění dodržovat. V Turecku existuje velká skupina muslimů, kteří ramadan dodržují napůl nebo vůbec. Není proto neobvyklé vidět v restauracích lidi, kteří jedí a pijí v průběhu dne.