Kdo neni s nami, je proti nam

"Ted se budeme modlit, ale ty samozrejme nejses povinna se modlit s nami”

Pokud to na prvni pohled vypada tak, ze jsem podnikla navstevu k nabozensky zalozenym znamym, neni tomu tak. Pokud si myslite, ze jsem delala pruzkum u clenu nejake nabozenske skupiny, tak se mylite.

Ve skutecnosti tuto vetu slysim kazde rano v praci. Mi zamestnavatele jsou totiz katolici a soucasti kazdodennich rannich jednani je i prostor na kratkou modlitbu. Nepracuji pro nabozensky orientovanou spolecnost, ale pro jednu z nadnarodnich franchising HR spolecnosti. Jeji majitele jsou vsak katolici a tak kazde rano po klasickem jednani nasleduje "Boze, dekujeme ti za tento den..”. A v tomto tonu se nese nasledujicich pet minut naseho placeneho pracovniho dne.

Pri prvnim jednani mi bylo receno, ze se nemusim ucastnit, pokud nechci. Nicmene jelikoz z projednavani pracovnich zalezitosti moje sefova prejde plynule k modleni, nelze z mistnosti taktne odejit. Vyckam si tedy na kazdou denni davku modlitby a jdu pracovat. Kdyz mne mi soucasni zamestnavatele nabizeli tuto praci, lamala jsem si hlavu nad tim, cim jsem je mohla profesionalne zaujmout, protoze nemam v HR oboru vubec zadne zkusenosti. Ted si zacinam rikat, ze skutecnym duvodem nebylo to, ze jsem "otevrena novym podnetum”, jak jsem se jim dle jejich slov jevila, nicmene to, ze jsem studovala osm let nabozenstvi. Za onu otevrenost vuci novemu je nejspise mymi zamestnavateli povazovano to, ze si nebudu stezovat, ze se v pracovni dobe modli, coz se "spravne" v Kanade nedela. Nejspise mi melo byt podezrele jiz pri prvnim pohovoru, ze na recepci maji na stolku bible v ruznych jazycich a ze mi na pohovoru moje soucasna sefova rikala, ze je hluboce verici. 

A pak ze studenti/studentky religionistiky maji potize najit po studiu zamestnani.