Rozvod po íránsku

Aneb jak těžké je být ženou...

Mám jednu známou Íránku, která se v Kanadě provdala za Íránce.

Měli civilní i náboženský obřad pro případ, že by cestovali do Íránu a tak svatba probíhala podle předem domluvených pravidel - kromě oslav sepsali také dohodu, co se bude dít v případě rozvodu. Což je velmi důležité, protože podle íránských zákonů je žena v případě rozvodu nechána napospas libovůli svého manžela, který jí může i nemusí dát nějaký majetek - děti samozřejmě připadají do péče otce, nikoli matky. To je založeno na té logice, že žena nemá prostředky se o dítě starat, což je v mnoha případech pravda, protože pokud žena nepracuje, je finančně závislá na muži a na jeho majetek nemá po rozvodu nárok. A tak si má známá dala předem podmínku, že v případě rozvodu jí bude vyplacena určitá částka.

Bohužel se tedy rozvádí a jelikož měla civilní i náboženský (islámský) obřad, tak se musí rozvést nadvakrát. Jednou civilně, s čímž není žádný problém a jednou pod dohledem náboženského činitele (i přesto, že je v Kanadě). Je to dáno tím, že kdyby se vrátila do Íránu, tak by nebyla považována za rozvedenou a její civilně bývalý manžel by jí mohl zakázat vycestovat ze země a dělat jí další nepříjemnosti.

A tak se rozvádí i před náboženským činitelem tady v Kanadě. Když se soudcem setkala, tak jí řekl, že k rozvodu bude potřebovat, aby spolu s ní přišli dva muži (jejich výpověď má větší váhu než výpověď ženy) a hlavně si má dát moje kamarádka pozor, aby nemenstruovala. To by totiž byla teprve pohroma, no ne? V její přítomnosti totiž bude Korán a pokud by na něj menstruující žena sáhla, byla by to katastrofa.