...moje neroztříděné myšlenky odevšad mě napadne..

"To, že jsem paranoidní neznamená, že po mně nejdou." (Woody Allen)

mira: Říct, že nemám o nějaký předmět zájem je jednak těžké nepochopení celé podstaty gymplu jakožto všeobecně vzdělávající instituce, jednak to vůči učiteli dost netaktní chování. Čas od času vedu přípravné kurzy pro lidi co se hlásí na VŠ, takže vím z vlastní zkušenosti jak dokáže otrávit atmosféru jeden hňup, který ostentativně dává najevo svůj hluboký nezájem a opovržení probíranou látkou s odůvodněním, že je tu jen proto, že mu to rodiče zaplatili a že se tím stejně nikdy živit nebude a nechápe proč by se s tím měl otravovat (sic!) a že má jiné zájmy... Upřímně, ani já v takových chvílích nechápu proč zde marní čas. To se pak těžko hledá vstřícnost pro takovou osobu, true story! Nevyrovnanost s tím nemá co dělat, to je obyčejná, stárá dobrá nasranost na člověka který si neváží svého ani mého času. Stejné je to s tím gymplem.

A ano, pragmatismus je to klíčové slovo. Ovšem asi to vidím trochu jinak než psycho. Jelikož mě život smýká takovými zatáčkami, že nevím co bude zítra, těžko se budu ve škole připravovat na to co bude za 10 let. Proto mi naopak přijde "zbytecne jaxi" připravovat se na svoji naivně nalajnovanou budoucnost. Prostě nějak nedokážu posoudit co by mělo být to "užitečné" které bych kloubil s tím "zábavným". Takže beru všechno a navíc se hlouběji zajímám o to zábavné, právě proto, že je to zábavné Pragmatismus pro mě znamená neuhýbat před žádnou novou znalostí a zkušeností. Ke všemu přistupovat otevřeně bez jakéhokoliv síta zda se mi to někdy bude či nebude hodit. Člověk pak daleko lépe vidí spoustu věcí v širších souvislostech což se hodí vždycky a všude. Nejenom v zaměstnání- a o to tak nějak jde, ne?