Raduza | Perverze oděná v hávu falešného přátelství

Aneb jak jsem se stala obětí "orální masturbace"

Několikrát.

Nejprve, co si pod tím představit. Jde o zvláštní úkaz, kdy Vás cizí člověk odchytí na nějakém uzavřeném místě, odkud je jen stěží úniku (nejčastěji hromadné dopravní prostředky na delší vzdálenost) a zapřede s Vámi hovor. Nejprve to vypadá nevinně,  protože si myslíte, že onen člověk se jen snaží komunikovat za nějakým účelem, např. zjištěním informace. Zpravidla se totiž zeptá, zda také cestujete do té či oné destinace, případně, zda onen dopravní prostředek jede do určitého místa. Svou odpovědí dáte podnět ke komunikaci a v ten moment jste uvízli ve složité síti orální masturbace, kdy daná osoba začala hovor jen proto, aby se mohla vypovídat. Vy ho/ji nezajímáte jako osoba, přestože se třeba ptá na konkrétní otázky - nejčastěji "kde pracujete/studujete?", což je jen záminka toho, aby mohla tato osoba dále pokračovat ve svém dlouhém monologu.

Přesně tato situace se mi stala ve vlaku. Přisedla si ke mně postarší paní, která se mě zeptala, zda také cestuji do Ostravy (ve vlaku do Ostravy je to totiž těžko odhadnutelné), než jsem ji stačila odpověď, že necestuju až do Ostravy, skočila mi do věty a počala mi vyprávět, jak jede navštívit nějaké příbuzné a jak je dlouho neviděla. Zdvořile jsem se na ni usmála. Po pětiminutové ódě na poloprázdné kupé se mě zeptala, zda ještě studuji. Odpověděla jsem, že ano a milá paní se jala vyprávět o tom, jak její zesnulý choť také studoval a jak mu to šlo. Aniž bych postřehla jak se to stalo, hovor se stočil do monologu o její neteři, která letos maturovala s vyznamenáním, a protože ji baví matematika, dala si přihlášku na nějaký matematický obor. Cítila jsem se uvězněná jako moucha v lapačce visící od stropu. Je neslušné se začíst do knížky nebo paní přímo říct, že mě to nezajímá? A tak jsem celou tu dobu bojovala s vnitřní nevolí ty řeči poslouchat až jsem se nakonec v další zastávce odpoklonkovala a odešla z kupé s ironickým poděkováním za příjemný dialog. Jako každá oběť jsem se i já cítila zneužita a pohoršena, že jsem se zneužít nechala.

Abych zabránila podobné situaci, vzala jsem si na zpáteční cestu vlakem sluchátka a poslouchala jsem hudbu. Myslela jsem totiž, že sluchátka na uších jsou jasným symbolem požadavku osoby sluchátka mající na uších být nerušena. Avšak spletla jsem se šeredně, když si ke mě přisedl nějaký mladík, který se se mnou snažil dát do hovoru, přestože viděl, že mám na uších sluchátka. Taková drzost, říkala jsem si. Nejprve dával prostor mně, protože se mě vyptával na to, odkud jsem, kde studuju, co dělám v Brně, odkud jedu apod. To byla první fáze Kojetín - Vyškov na Moravě. Z Vyškova do Brna povídal převážně on, jak se s ním rozešla přítelkyně a jak je z toho skleslý a že už by chtěl mít miminko, ale nemá tu správnou slečnu. Na jednu stranu to mohla být nějaká taktika, jak zaujmout cizí holku ve vlaku, na druhou stranu to mohla být pravda. Takže jsem chvíli zdvořile naslouchala a přikyvovala, když hovořil o hořkosti života.

A pak mi došla trpělivost. Zrekapitulovala jsem si všechny onanisty, kteří se mnou kdy cestovali ve vlaku. Je to seznam poměrně pestrý: paní, která mi vyprávěla o tom, jak Pán chce, abych Ho následovala a ona je božím poslem, postarší muž, který chtěl řešit krizi středního věku sbalením mladé holky, bývalý narkoman s kočkou, který mi vyprávěl o svém léčení, paní, která mi vyprávěla svůj životní příběh o tom, jak ji tyranický manžel vyhodil z domova a ona nemá kde bydlet. Všichni ti lidé měli jedno společného. Nezajímala jsem je já, zajímalo je jen to, že mi můžou vyprávět intimnosti svého života a tzv. se vypovídat, na zpětnou vazbu ohled nebrali. Na jednu stranu je to smutné, jestli nemají nikoho blízkého, komu se mohou svěřit, na druhou stranu lidé, kteří se takto odhalují naprosto cizímu člověku nepotřebují mou konkrétní pomoc v podobě vyslechnutí, ale naopak potřebují se na libovolném člověku slovně uspokojit. A to je mi nepříjemné, protože zneužívají člověka, který cítí nějakou morální povinnost jim pomoci třeba vyslechnutím. A tak jsem si výmluvně s omluvou nasadila znova sluchátka na uši s pocitem, že už mám jako psychoanalytička cizích problémů na nějakou dobu odpracováno.