Mé první dny v Ispartě

Jen pár mých nových poznatků a dojmů z prvních dnů...

Prvotní problém se objevil už před odletem..... letadlo z Vídně do Antalye společnosti SunExpress (pro ty, kteří by se chtěli vypravit do krásně slunné a hřejivé Antalye na podzim a vyhřívat se na Slunci u moře) bohužel přilétává do Turecka až pozdě večer kolem 23 hodiny místního času (v Turecku je o hodinu více než v České republice). Autobusy z Antalye jezdí do 22 hodin, takže dostat se do Isparty, která je cca 120 km severně od Antalye lze několika nemilými způsoby:

1. můžete si vzít taxika, který stojí asi 90EUR
2. můžete přespat v hotelu, který se bude cenově pohybovat podobně
3. můžete přespat na letıšti a jet brzy ráno autobusem do Isparty - cena lístku je 9 YTL
4. může se pro vás najít dobrá duše z Antalye, která vzburcuje celou rodınu, aby pro vás dojela na letiště a připravila vám něco dobrého k snědku....

Já jsem měla štěstí a přestože jsem počítala se třetí možností, univerzita na poslední chvíli zařídila setkání se studentkou z Süleyman Demirel Universitesi (zde studuju i já) a ta mě vyzvedla..

První noc tedy proběhla velmi příjemně, ale čekalo mě překvapení v Ispartě, kam jsem následující odpoledne dorazila.

Přes domluvu s univerzitou a slíbení pokoje v apartmanech určených především pro zahraniční studenty, jsem nakonec apartmany nedostala. Vypadalo to celé docela komicky. Rodina studentky Esry, která je zde mou tutorkou, mě vyzvedla z autobusového nádraží a odvezla do apartmanu. Zde jsem si prohlédla pokoj pro dva a už se chtěla vybalovat, když v tom mi člověk z apartma oznámil, že jestlı nechci platit celou částku (na měsíc se to pohybuje kolem 300 EUR), tak že se mám odstěhovat, protoýe jiná studentka ten pokoj chce celý pro sebe za plnou cenu.

Tak jsem se zase spakovala a jela řešit situaci na International office for foreigner students. Zde se situace řešila po turecku.. čili v klídku a pohodě, s cigárkem v koutku úst... nic není problém a vše se vyřeší zítra... při těchto slovech na mě padla hrůza a musím zpětně říct, že oprávněně.. zítra je něco jako mananas pro Španěly... zítra je prostě někdy, až se to něco vyřeší. Za těch pár dní jsem zjistila, že vše se zde řeší za pochodu a velice pomalu.. často je možné pozměnit situaci vlastním návrhem, který je přijat. To zde dělám v poslední době často....

Nebudu vás napínat ani to protahovat.. zkrátka od středy do pátku jsem objížděla různé apartmany a dívcí koleje a setkávala se s tureckými studenty a hledala pro sebe přijatelné bydlení..... a povedlo se.. od neděle budu bydlet v moc pěkném prostorném pokoji s velkým balkónem a nejspíš ještě s jednou studentkou..... Musím říct, že nebýt Esry a její rodiny, asi bych kufr sbalila hned a vratila se domu. Proto v úvodu píšu, že Turecko je země mnoha kontrastů... na jednu stranu z pohledu Středoevropanky laxní přístup a chybná organizace a příšerná byrokracie, na stranu druhou neuvěřitelný smysl pro pohostinnost a přátelství...