Sousedské vztahy a policie, která pomáhá a chrání
Moje babička má před domem veřejnou komunikaci a malý travnatý plácek, který patří městu. Na tento městský plácek si před několika měsící můj ctěný bratr odstavil své staré auto, které tam čekalo na odtažení. Auto poklidně rezivělo a chátralo na plácku, aniž by zasahovalo do vozovky, tudíž by se dalo říci, že nikomu nevadilo. Alespoň si babičce nikdo nestěžoval či nevyjádřil přání, aby auto nechala urychleně odtáhnout.
Jednoho pracovního rána za babičkou přišli dva policisté, kteří se vyptávali na to, co tam to auto dělá, že to je městský pozemek a tudíž tam nemůže stát. Babička odkázala na svého vnuka a řekla, že během týdne si má pro auto někdo přijet. Takto fungují sousedské vztahy - nelze se jednoduše domluvit bez zasahování vyšších autorit, což bude stát všechny zúčastněné peníze obsažené v daních.
To už ale zapracovala naše policie, protože se snaží pomáhat a chránit, a poslala téhož dne bratrovi předvolání k výslechu. Přestoupil totiž vyhlášku a nejen že si bez dovolení parkoval auto na městském pozemku, navíc tam dělal i ilegální skládku, za kterou mu chtěli účtovat pět tisíc pokuty. Nevím, jak se bratrovi podařilo přesvědčit ony policisty, že tam nedělal ilegální skládku, ale nakonec z toho vyklouzl s částkou ve výši několika set korun za pronájem městských prostor.
Zajímavá na tom všem je filosofie policie - pomáhat a chránit. Kolem mého rodného města každým rokem stoupá počet ilegálních skládek - lidé ve velkém vyvážejí do lesů vše, co se jim už nehodí. Od pneumatik po kousky nábytku či zdechlinky mrtvých zvířat v plastových pytlích (jednou jsem ilegální skládky u města mapovala, takže to bohužel moc dobře vím). Tyto ilegální skládky, které se tam rozkládají už několik let a jsou nebezpečné pro půdu i spodní vody, nikdo neřeší a policie ani nemá snahu dopadnout viníka. Proto si musí zkrášlit vizitku tím, že nařkne někoho, kdo očividně nemá v úmyslu nechat tam to auto se rozpadnout. Chápu, že bratr udělal přestupek a že tento policejní počin byla dobrá lekce pro jeho lehkovážnost. Co nechápu je ten dvojí metr na řešení přestupků a skutečných zločinů, které zůstávají ignorovány.
Ještě jeden příklad ze života aktivní místní policie. Jednou v noci jsem šla s kamarádkami odněkud domů. Přes chodník přeběhla myš, které jsme se s výkřikem lekly. Naproti nám šli dva policisté, kteří nás napomenuli, že je noční klid a že tam nemáme řvát. O pár metrů níž, na náměstí, byly skupinky našich spoluobčanů, které ve stejnou dobu dělaly povyk na náměstí. Tři hlučné holky jsou narušitelky nočního klidu, ale s bandou poloopilých lidí uprostřed náměstí si nedělejte starosti.
Dobrým znamením je, že jsme s bratrem nedopadli tak jako postavička na obrázku.