Yvonne Sanchez ve své zahradě

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Její hudbu jsem do té doby moc neznala, připomínala mi styl brazilské zpěvačky Bebel Gilberto, kterou ráda poslechnu v takové nějaké zvláštně teskné náladě. A tak jsem byla velmi příjemně překvapená tím, co na jevišti se svým multikulturním bandem (Brazílie, Mexiko, ČR, Peru) Sanchez dokázala vytvořit. Trochu jazz, trochu beat, trochu pop a trochu blues a samozřejmě samba. Střídání jemných a drsnějších hloubek polohy jejího hlasu bylo opravdu výborné. Keyboardová dua v doprovodu španělské kytary, píšťalky, bicí, perkuse, bonga. Melancholie, vztek, dojetí.. Zkrátka  směsice a přehlídka nejrůznějších nálad a emocí.

Yvonne Coomber - Summer Garden

Její styl komunikace s posluchačstvem byl takový nenucený a vtipný (pokud tu nenucenost nehrála...) takže příjemně osvěžoval celý koncert. Dočkali jsme se i tří přídavků, kdy jeden z nich byl remake různých skladeb (např. "Ain´t no sunshine when she is gone" Billa Witherse či "Guantanamera") v podání Sanchez a jejího hosta Jonathana Ramireze, který ji doprovázel v duetu i při skladbe "Sunshine". Zbylé dvě tuším byly ze staršího alba "Invitation".

Musím se přiznat, že když její album poslouchám na cédéčku, tak mám takový nepříjemný pocit, že je příliš plytké... Proto doporučuji zajít na koncert naslepo.. bez předchozího poslechu její hudby.. je to mnohem lepší než kdy člověk zná dopředu tu hudbu a pak má různá očekávání.

Zpět na hlavní stranu blogu