Raduza | Sněhové drama

Vzbudím se, podívám se z okna a vidím, že sněží. Je to nemilé, protože máme v domě takové pravidlo, že přes zimu ti, co uklízejí chodbu též odrhnují sníh. Bohužel to tento týden padlo na nás. Usedám k počítači a dělám si svou práci s tím, že odhrnování sněhu mi neuteče.

Za dvě hodiny se podívám znova z okna. Vidím, že pořád mírně sněží. Logika a zdravý rozum říkají, že nemá cenu odhrnovat sníh, když stále sněží a je jasné, že opět na odhrnutou plochu nasněží.

Jiného názoru je však tragi-komická postavička našeho domovníka, který z nudy buzeruje lidi. Když jsme tady začali bydlet, chodil si pravidelně na nás stěžovat (i k majiteli bytu), protože jako studenti přeci zákonitě všechny neplechy v domě děláme my. Jednou mi přišel vynadat, proč si tu motorku startujeme pod jeho okny v sedm hodin ráno. Na můj argument, že nikdo na tomto privátě nevlastní motorku, kterou by si mohl startovat pod jeho okny, nereagoval a naštvaně odešel. Styl komunikace našeho domovníka je velice hrubý, primitivní a ve své podstatě jednostranný. Neposlouchá, co mu kdo říká, a zásadně na lidi řve. 

Kolem dvanácté někdo zvoní na zvonek. Ne jednou či dvakrát, ale pětkrát přerušovaně a zdlouhavě. Vím, kdo to je a odmítám otevřít, protože vím, že by mi řekl, že máme tento týden službu a že mám jít okamžitě odházet sníh. Nevadí mi jít odházovat sníh. Vadí mi, když na mě někdo řve a buzeruje mě. Navíc sníh se má podle nějakého záhadného pravidla odhazovat každé dvě hodiny. Nechápu logiku tohoto opatření zvlášť proto, že ne všichni obyvatelé tohoto domu jsou důchodci, kteří mohou každé dvě hodiny odhazovat sníh. Nutné podotknout, že na chodníku je maximálně deseti centrimetrová vrstva sněhu, tedy žádná kalamita. Nehrozí ani nebezpečí z prodlení, které by mohlo způsobit ublížení na zdraví třeba tím, že by se někdo do toho sněhu nedejbože zabořil a umrzl by, protože by se nedostal ven ze "závěje".

A tak zvonění zvonku ignoruji.

O pár minut později mi volá přítel, že mu volal majitel bytu, kterému volal náš domovník, že máme službu, tak ať odklidíme sníh. Jen tento akt dokazuje, že pan domovník nemá co na práci a tak otravuje všechny lidi kolem. Během telefonního hovoru s přítelem, kdy nadávky z mých úst padají jako zralá jablka na podzim, koukám z okna a vidím, že domovník už sám ten sníh odrhnuje. Celá tato akce se sehrála asi během 45 minut. Je to neuvěřitelné.

Díky Teke si prohlížím odkaz o právních předpisech týkajících se odhrnutí sněhu před domem. Docházím k závěru, že mou povinností jakožto podnájemnice není odhrnovat sníh. Je to povinnost majitele bytu, protože ani ve smlouvě, kterou jsem s ním podepsala nestojí, že bych byla zodpovědná za odrhnování sněhu. Že to tady na privátě děláme vyplývá z nevyslovené dohody. Je mi jasné, že nějaké právní předpisy a domovní řády u mého domovníka nebudou mít zastání. Je totiž zastáncem hrubé síly.

14:44. Sedím u počítače a čekám, kdy se rozezvoní zvonek. Koneckonců, vypršela ona dvouhodinová lhůta pro další odhrnutí sněhu. Doufám, že se dnes již nedočkám.

15:09. Má intuice nezklamala. V 15:03 zvoní domovník na zvonek a sděluje mi, že máme službu a že máme odházet ten sníh. Problém vyřešen.