Umí kantořit učit?

Inspirace pramenící z mé lenosti a mírně otupělé nespokojenosti.

Měla bych teď psát jednu ze tří seminárek na tento semestr. Ale nechce se mi. Není to tím, že bych neměla zájem o téma nebo že bych byla lajdačka. Je to tím, že mi přijde snaha něco smysluplného vytvořit úplně zbytečná. Snažím se práce pečlivě psát, studovat materiály, vyvíjet nějaké myšlenkové linie či nějak své závěry kriticky zhodnotit. Nevím ale, zda má práce bude přečtena, či vůbec bude započtena do celkové známky. Je taky docela dost možné, že bude ignorována. A moje úsilí bude úplně zbytečné. A to ve mně vyvolává otázku - k čemu to všechno je?

Jsem na výšce už pátým rokem. Od prváku píšu různé komentáře, konspekty, seminárky, eseje..... a to do několika kurzů za semestr. Na pár světlých výjimek, které se dají spočítat na prstech jedné ruky, jsem nedostala od svých učitelů zpětnou vazbu. Ani když jsem si o ni řekla. Moje práce byla hodnocena jako "přijata" či obodována konkrétním počtem bodů (to asi mělo mít nějaký vypovídající charakter, když jsem věděla, na jakém místě na bodové stupnici se nacházím).

Ano, je nás v řadách studenstva čím dál více. Chápu, že se nejde věnovat stejně padesáti studentům v ročníku jako pěti. Ale přeci nemohou studenti za to, že se jim jejich kantoři nevěnují. Opět, až na pár výjimek, se kterými si povětšinou kantoři tykají, což má naznačit jakýsi kamarádský vztah, a tudíž je k nim přistupováno jinak než k ostatním - a se studijními schopnostmi či znalostmi to často nemá nic moc společného.

Ale nebudu čistě pesimistická. Je tu patrné zlepšení. Někteří - zvláště ti mladší - kantoři se už naučili používat pojem zpětná vazba. Co ale jejich chápání tohoto pro mě dost podstatného jevu znamená, mě neustále překvapuje. Jejich pojetí zpětné vazby je zkritizovat práci po gramatické či lingivistické stránce. "Tady jste kolegyně zapomněla tečku za větou." Někdy jde i o závažné výtky např. při nepřesném překladu z angličtiny do češtiny, kdy jsem použila neadekvátní slovo. No dobře, mea culpa. Málokdy je však kritika vyřčena po stránce obsahové. A pokud už kritizují obsah, tak je to definitivní stanovisko; nenavrhují další možné koncepce, jak práci pro příště vylepšit, čemu se vyvarovat, co zdůraznit apod.

Je to spíše nekreativní vyhledávání chyb a tím to hasne. Škola je prostředí, kde je dovoleno dělat chyby a tím se na nich učit. A jako studentka se přeci mám učit. Co se ale od svých učitelů mohou naučit?

Někteří mí kantoři jsou spíše zprostředkovatelé informací než učitelé. Mají svoje přednášky, kde si něco odvykládají (teď v páťáku zjišťuju, že pořád omílají stejné věci dokola ovšem z jiného úhlu pohledu) a očekávají, že budeme schopni interpretovat to, co se nám snažili předat na přednášce. Nerozvíjejí v nás schopnost prezentovat své názory veřejně např. debatou ve třídě, protože s námi nedebatují a pokud debatují, tak debatuje jen pár jedinců a ostatní se nezapojují (jo, to je chyba studentů a možná jejich středoškolských učitelů, že je nenaučili odložit stud a chtít něco říct nahlas). Neučí nás přednášet naše seminárky, protože se většinou spokojí s tím, že je neslaně nemastně přečteme z papíru třídě, která nejeví zájem. Neučí nás o tématech naší práce hovořit a vyvolávat debatu, protože oni sami se často omezují na pouhé upřesnění informací či doplnění nebo na kritiku.. teď mě pobavil jeden vyučující, když po referátu předneseném v kratším časovém limitu než bylo požadováno, důrazně žádal, abychom zachovávali délku našeho "vystoupení", která byla stanovena. Debata či diskuze žádná. Možná jsme jako studenti málo iniciativní, ale ukončení přednášky slovy "máte nějaké dotazy? Ne, naschle" nechápu jako podnícení studentů k debatě.

Možná ten vysokoškolský systém chápu moc idealisticky, ale myslím si, že učitel a žák by měli mít mezi sebou nějaký vztah. (Často je však nijaký). Učitel by měl žáku předávat své znalosti a společně je interpretovat a rozvíjet. (Často ale jen vyžadují papouškování informací na zkoušce). Učitel by měl podporovat žákův potenciál a povzbudivě jej vést. (Často ale při těch počtech studentů neumějí ani zařadit obličej natož si pamatovat jméno, natož nějaký potenciál rozvíjet).

Ale proto je přeci kantořina institucionalizované zaměstnání, o kterém se píšou tisíce příruček a vymýšlejí se teorie, jak správně učit. Informace, co získávám ve škole, si mohu opatřit třeba na internetu, seminárku mohu dát přečíst kamarádce a debatovat můžu volně a beztrestně třeba s hokynářkou nebo s mojí sympatickou sousedkou.

Nechci křivdit těm, co se upřímně snaží (dvě tři takové osoby znám), ani nechci generalizovat. Mluvím pouze ze své zkušenosti - třeba to na jiných fakultách mají lepší............

?