Seminář v Berlíně

Migrace za poznáním

Celých pět dní jsem měla možnost se účastnit semináře k nucené migraci a lidským právům v Berlíně, který pořádala organizace Netzwerk Migration in Europa.

Kromě spousty týmové práce na projektech, sledování dokumentů o bosenských obětech občanské války v dnešním Srbsku či výpovědích obyvatel Kypru o dopadu na jejich životy po turecko-kyperském konfliktu jsem také měla možnost vidět konečně Berlín.

Denkmal für die ermordeten Juden Europas, Berlín (Památník zavražděných židů Evropy)

Snad nejprve k tomu, co pro mě bylo prioritní - k semináři samotnému.

Seminář byl zajímavý a lákavý v tom, že nabízel možnost dozvědět se další informace o chartách vztahujících se ke statutu uprchlíka, migrantům, problematice obchodování s lidmi či vlastnímu výzkumu některých zúčastněných. Nucenou migrací je míněna migrace lidi, kteří z různých politických, náboženských, válečních i ekonomických důvodů jsou nuceni opustit svou zemi. Status uprchlíka např. měli lidé emigrující za komunismu do západní části světa či lidé postiženi tsunami.

Nejvíce šokující pro mě byla prezentace jedné slečny z Bosny a Hercegoviny, která se zabývala problematikou "obchodování" se ženami ve své zemi. Kromě faktu, že oběti (nejčastěji ženy) procházejí brutálním psychickým i fyzickým násilím a mučením včetně znásilňování (aby znecitlivěly vůči budoucímu povolání prostitutky či sexuální otrokyně), mě nejvíce na tom všem, co bylo řečeno, mě nejvíce šokovala neochota místní vlády i celosvětového společenství OSN se této záležitosti věnovat např. zpřísněním zákonů. Ve svém výzkumu objevila, že do B-H byly dováženy ženy z bývalého sovětského svazu a Rumunska především jako "zboží" pro jednotky mírových vojsk, které měly v zemi udržovat pořádek po občanské válce, ale též pro jiné "klienty" mezi nimiž je široká škála mužů nejrůznějšího společenského postavení. Celá situace je vyhrocená tím, že v této otázce panuje obrovská korupce vlády, policie i vojska, kteří nemají velký zájem oběti obchodování chránit (berou je prostě jako prostitutky nikoli jako oběti, které tam často byly vylákané pod záminkou lepší pracovní příležitosti), ani zájem postihovat pachatele, překupníky a převaděče žen. Je to po pašování zbrání a droj údajně jeden z nelukrativnějších obchodů, proč jej brzdit. Taky vás zamrazilo?

Tento problém se však netýká pouze balkánských zemí, ale také zemí jako je např. Itálie, Francie, VB, Německa či Španělska a v menší míře i ČR, kam je převáženo i spousta lidí za účelem levné ilegální pracovní síly či v případě dětí dovážených do Španělska žebrání.

Kromě poněkud deprimujících témat jsem ale potkala také zajímavé lidi ze všech koutů Evropy a mohla s nimi povykládat o jejich zkušenostech v neziskovkách a o přístupu konkrétních zemí k uprchlíkům.

Museum Insel, Pergamon Museum, Berlín

  Co lze v Berlíně navštívit

Noční procházky Berlínem a návštěvy pamětihodností sice nebyly na programu, ale čas jsme si pro ně přesto nějak vymezili. Město je dynamické a nabízí spoustu kulturních možností.

Určitě za vzhlédnutí stojí všechna možná zákoutí Berlína od Kreuzberg po bleší trh u Warschauer Straße, rušného Alexanderplatz, které je zajímavé architektonickou přehlídkou budov, dále Braniborská brána či Checkpoint Charlie, který sloužil jako přechod ze západního Berlína do východního.

Za návštěvu stojí Museum Insel (Muzejní ostrov), kde je vstup do vybraných muzeí ve středu po 18.00 zdarma. Já jsem navštívila slavné Museum Pergamon, kam byly přemístěny antické sloupy, chrámy, sochy a jiné předměty ze stejnojmenného tureckého města, které bylo ve starověku významné například tím, že zde vynalezli pergamen. Aneb jak řekla Judith z Německa "ukradli jsme celkem pěkné kousky".

Pro naši skupinu byla poněkud kontroverzní návštěva Památníku židovským obětem za druhé světové války. Kontroverze spočívala v tom, že jsme nechápali, proč je památník vytvořen "pouze" pro židovské oběti války. Památník pro romské a homosexuální oběti nacistického režimu jsou v plánu a památník pro všechny oběti Reichu již existuje, avšak největší pozornost je věnována právě tomuto památníku. Nelze jej přehlédnout - rozloha je přes 19 metrů čtverečních, stojí zde 2 711 kvádrů (viz obrázek výše), které vyjadřují systematickou industrializaci vraždy židovského obyvatelstva Evropy. Návštěva samotného muzea byla mrazivá. Ukazuje na konkrétní lidské osudy zavražděných židů a odhadovaná čísla obětí koncentračních táborů podle zemí (v tehdejším Československu to bylo zhruba 250 tisíc obětí). Odhaduje se, že v koncentračních táborech zemřelo kolem šesti miliónů židů.

K zamyšlení mě též donutilo motto, které je na zdi v podzemní části památníku - stojí tam, že bychom se měli poučit z chyb, které jsme vykonali, aby se už neopakovaly. Netuším, na kolik lze toto motto do současného světa uplatnit. Hlavou mi probleskávají zprávy z Rwandy, palestinsko-izraelského konfliktu, Číny, Barmy, Čečenska, oblasti Kurdistánu, který není žádnou světovou velmocí uznán ani jako autonomní oblast..... a to je jen to, na co si vzpomenu právě teď v teple svého milého domova se zdmi s okny a klidným počasím bez příchuti krve, násilí a války.

Když nic jiného, važme si toho klidu (a tímto končím oficiálně s naříkáním si nad drobnými nepohodlnostmi života).