Dneska mi byla udělena jedna velice cenná lekce.
Přišla jsem pozdě na hodinu dobrovolného tělocviku. Slovo dobrovolné je zde klíčové. Přestože už mám splněny dva kurzy povinného tělocviku v rámci celouniverzitní sportovní výchovy, chodím do tělocviku dobrovolně. Přihlašuji si ho v kolonce volitelné předměty.
Dnes jsem měla svou první hodinu. Přišla jsem o deset minut později, ale brala jsem to s lehkostí univerzitní pohody. Přeci jsme dospělí lidé a můžeme chodit i pozdě. Vždyť na důležitější přednášky chodíme pozdě a nikdo se na nás za to nezlobí, ani nám nedělá do ISu (pozn. jde o takový novodobý internetový index) černá prasátka.
Na sportovní fakultě (která to organizuje) zastávají přísnou kázeň, disciplínu a sportovní postoj, který se projevuje tím, že nám o pět let starší holka tyká, ale mi ji vykáme, se ovšem nedochvilnost netoleruje. Aniž bych se stihla omluvit za pozdní příchod, učitelka mě sjela, že se k ní nechodí pozdě, takže ať se jdu poklusem převléct. Šla jsem tedy pozvolna k šatně a říkala jsem si, že to je ještě mírná buzerace, kterou si nechám líbit. V tělocvičně se na mě osočila znova, když jsem se jí zeptala, jestli si mám teda taky zaběhat kolečka kolem tělocvičny jako všichni cvičící. Na dotaz kolik koleček mám běžet mi zlomyslně, patrně uražena drzým dotazem a náznakem mého přístupu "buzerovat už mě nebudeš", sladce opáčila, že si mám zaběhnout deset koleček. Ostatní běhali dvě. Pokrčila jsem jen rameny a s úsměvem, který ji asi naštval, jsem šla běhat ta kolečka. Při šestém mi řekla, že to sedmé si zaběhnu sprintem a to další můžu pozvolna.
Tím, že jsem se celou dobu na ni s klidem usmívala a nevypadala podrážděně, mi dovolila se vydýchat před tím než se začnu rozcvičovat s ostatními. Řekla jsem ji na to ironické díky a tím jsem ji naprosto (nepochopitelně) rozesmála. Pak už se ke mně začala chovat slušně a mně došlo, že to možná bylo tím, že jsem ani jednou neprojevila slabost třeba tak, že bych se zastavila při běhu nebo se na ni škaredě dívala. Zjistila, že po mě se vozit nebude a je klid. Příště však dorazím na čas. Možná se oblíknu do rudých trenýrek a pěkně postaru ji pozdravím "čest" nebo tak něco.
