Raduza | Takový normální den

Na stránkách BBC mě dnes zaujal jeden článek popisující život v Bagdádu očima iráckého žurnalisty

Jelikož mě článek zaujal, chci se s vámi o něj podělit. Vyjadřuje každodenní napětí v iráckých městech a snahy žít co nejvíce život podobný standardu, přestože okolnosti jsou nepříznivé. Protože je jeho originál v angličtině, vkládám sem svůj český překlad. Originál možno shlédnout zde.

>Irácký novinář spolupracující s BBC z bagdádské kanceláře reflektuje každodenní násilí, které lidé v Iráku prožívají. Autorovo jméno nebylo z bezpečnostních důvodů zveřejněno.

Každodenní rodinná tragédie

Násilná smrt je v Iráku každodenní záležitostí. V Bagdádu lidé na ulicích vyvěšují oznámení o smrti. Vždy mě překvapí, když si čtu o přirozeném úmrtí. Jelikož nepřirozená (násilná) úmrtí jsou běžná, člověk si po čase na ten počet přivykne. Jediným problémem je, že si to do sebe všechno ukládáte. Je to jako časovaná nálož, nikdy není jasné, kdy vybuchne.

Všechny pocity strachu, zármutku a frustrace ve mně jednoho rána vyvřely napovrch. Stalo se to v okamžiku, kdy jsem ztratil Marwana - mého příbuzného. Marwan začal svůj den jako obvykle. Nastoupil do auta, nastartoval je. Jeho auto se však nerozjelo. Vybuchlo, když se motor zahřál. Zemřel na místě. Marwan byl policista a proto se domnívám, že se stal terčem útoku.

Svatby a narozeninové oslavy nahradily smuteční obřady. Vždy jste obklopení smrtí. Tento nevítaný host vás může zastihnout kdykoli se mu zamane.

Tím však tragédie neskončila. Když se o několik minut později jeho žena Wafa dozvěděla o smrti svého manžela, zastřelila se. Manželé po sobě zanechali jedenácti měsíčního chlapečka jménem Ahmad.

Tato událost nebyla jedinou tragédií v životě Wafy. Před dvěma lety, Mehdiho armáda zavraždila jejich švagra Waheeda. Před čtyřmi lety raketa vystřelená sunnitskými vzbouřenci zasáhla dům Wafiny tety. Celou rodinu to hluboce zasáhlo. Wafin dvanáctiletý bratranec Mustafa byl zabit. Její matka, která v tu dobu navštívila své příbuzné v onomu domě skončila paralyzovaná a Wafin šestiletý bratr Saad přišel o oko.

Podobné tragédie se staly součástí životů většiny Iráčanů. Působí nezvykle, když nějaká rodina neprožila něco obdobného. Můžete to vidět v televizi, slyšet o tom v rádiu, číst v novinách. I když si myslíte, že je to tisíce kilometrů od vás, nějakým způsobem vás to přesto zasáhne.

PROČ VOLÁTE?

Jakožto žurnalista sbírám informace o bombardování v celém Iráku. Minulý týden vybuchla bomba poblíž Mosulu, což je jedno z větších iráckých měst. Mám k dispozici sešitek plný telefonních čísel, který mi zanechal kolega pracující v kanceláři přede mnou. V sešitku bylo číslo na doktora v Mosulu, kterého jsem se pokoušel kontaktovat. Chtěl jsem se od něj dozvědět informace o posledních událostech. Telefon zvedla mladá žena. Zajímalo ji, proč volám.

"Proč voláte?" zeptala se mě. "Odkud jste vzal toto číslo. Odkud znáte doktora?" Její reakce působily nezvykle. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil, že ta mladá žena je doktorova dcera. Rozplakala se a řekla: "Můj otec byl zabit na své klinice před dvěma roky."

V jejím hlase jsem ucítil nevyřčenou otázku: proč byl zabit?

Věděl jsem, že tutéž otázku si klade poslední dva roky pořád dokola. Vyjádřil jsou jí upřímnou soustrast.

Poté jsem zavěsil s pocitem, že jsem té ženě mohl říci: "Milá ženo, váš otec byl zabit úplně zbytečně jako Marwan, Mustafa a Wafa a tisíce dalších Iráčanů."

"Jsme figurkami ve válce, která nemá logiku ani oběti, které by odešli s aspoň kousíčkem cti a vznešeností. Válečníci, o kterých si čteme v historických knihách aspoň zemřeli se ctí."

MŮJ IRÁK

Před dokončením těchto řádků mi volal informátor, který mi vyprávěl o muži, jenž obdržel soudní příkaz vystěhovat z podnájmu nepohodlného nájemníka. Nájemník nechtěl vrátit byt vlastníkovi v dobrém stavu a tak jej vyhodil do vzduchu, přičemž zranil dva civilisty.

Toto je můj Irák. >

Převzato z BBC: news.bbc.co.uk/...