Raduza | Borůvkové dýchánky

Máte rádi borůvkové koláče?

V new yorkské kavárně, kterou vlastní manchesterský rodák Jeremy se nikdy žádné neprodají. Všichni si objednávají tvarohový dortík či jablkový koláč, ale nikdo nejeví zájem o borůvkové koláče... až jednoho dne do kavárny vstoupí Elizabeth, která si koláč objedná..

Asi takto by se dal shrnout začátek filmu Moje borůvkové noci (My blueberry nights), který jsem včera shlédla v sympaticky poloprázdném kině Scala. Není nad to sedět v celé řadě sama a mít výhled pouze na plátno nikoli na něčí plešku či líbající se pár.

Film je natočen ve stylu road movie - hlavní hrdinka Elizabeth (Norah Jones) po nešťastném rozchodu odjede z New Yorku a cestuje po Spojených státech. Ze svých cest posílá pohlednice kavárníkovi jménem Jeremy (Jude Law), se kterým se šťastně nešťastným sledem okolností seznámila. Elizabeth na svých cestách pozoruje lidi a jejich chování a setkává se s různými charakterovými vlastnostmi a tím i sama se sebou, protože jí lidé, které potkává slouží jako zrcadlo.

Aniž bych prozradila celý konec děje, tak postačí k dovtípení zmínit, že film je žánru romantického, což je ale škatulka, která tak úplně nevystihuje podstatu filmu. Čínský režisér Kar-wai Wong, který v tomuto filmu pracoval i na scénáři, nenatočil film ryze dynamický až akční, kde s napětím očekáváte další scénu, protože je to jen rychlý shluk a přehled dějů a pocitů. Naopak zaměřil se na detaily, kterým věnoval pozornost a které tento film ze škatulky hollywoodského romantického filmu vymaňují a zařazují spíš do kategorie artové.

Pokud máte rády/i herečky a herce jako je Rachel Weisz, Natalie Portman, David Strathairn či Frankie Faison, je to přinejmenším důvod k tomu, abyste film shlédly/i (všichni hrají své role přesvědčivě a bez dávky patosu, kterému je někdy těžké se vyvarovat zvlášť při vypjatých emocionálních scénách). Ke sledování filmu je sice zapotřebí specifický druh nálady, ale když se do děje ponoříte, nebudete litovat a třeba si i oblíbíte borůvkové koláče ;-)