Raduza | Tlachání a tokání

Po několika rozhovorech s mými kamarádkami a odposleších toho, co slyším tady teď pod oknem (dvě slečny tu rozebírají své chlapce), jsem se rozhodla napsat následující.....

Spíše si vlastně položit jedinou otázku - proč se tolik věcí z ženské perspektivy točí kolem mužů? Většina rozhovorů s mými kamarádkami (nikoli známými musím podotknout) se zaobírá tím, jak některá někoho chce, jak on nechce ji, jak je útrpné nevědět, na čem je, jaký ten její vyvolený je apod. Pokud ve vztahu s někým je, tak zase probírá, co ji trápí na tom vztahu, případně jaké mají společné rodinné plány do budoucnosti. Říkám si, jestli není škoda tolik času strávit nad těmito záležitostmi. Musím říct, že jen asi tak se dvěma kamarádkami se bavím o jiných věcech, než jsou muži či témata s tím spojené. Je to k zblití, musím říct. Páč se nebavíme o tom, co která chce z nás dosáhnout, kam se chce kupříkladu podívat či jaká je situace ve světě apod. Nejhorší je asi stav "my si myslíme, my chceme, my cítíme" protože jakmile začnou dva lidi přemýšlet jako jeden nevěstí to podle mě spřízněnost duší, ale neschopnost vlastního názoru a úsudku či poruchu osobnosti. Máte přece nárok si myslet, cítit či chtít něco odlišného od svého "protějšku". Protějšek, druhá polovička, soul-mate prostě cokoli, co vás koná celistvými a kompletními, protože bez partnera jste nekompletní. Případně tvrzení, že bůh stvořil ženu a muže sobě navzájem (viz První kniha Mojžíšova 2, 24; Korán (súra "Byzantinci" číslo 30, verš 21), aby byli spolu a podobné výroky, které mají sociálně legitimizovat partnerství a v ideálním případě ta heterosexuální, protože pouze taková jsou základnou zdravé rodiny - jak hlásá např. římsko-katolická církev.

Pokud utíkám od rozhovorů o partnerství např. do konverzací s opačným pohlavím (kde je naopak nežádoucí hovořit o svých vztazích), tak ta jsou zase podmíněna právě tím faktem, že jsme fyziologicky i psychicky odlišní a že je to vlastně taková hra podvědomě založená na sexuálním chování. U pánů to je provázeno tendencí se čepýřit (tj. vystrkovat svůj kohoutí hřebínek) a vychvalovat se. Jak to je u slečen netuším, páč já se snažím ignorovat fakt, že z heterosexuálních mužů existuje asi jedno až dvě procenta, které má o svou kamarádku zájem čistě jako o kamarádku ne jako potenciální partnerku, družku či milenku. Ale řekla bych, že to souvisí s tím se zkrášlovat a přitahovat na sebe pozornost v podobě velkého výstřihu či úplého trika.

Pokud máte kamarády patřící do té jedno až dvě procentní skupiny, tak pak už jen zbývají typy kluků, kteří by se dali označit jako koketující "samci" brouzdající nočními ulicemi ve snaze najít svou trofej. Pár takových jsem měla možnost potkat nedávno a zařadila bych je do několika kategorií: (a) ti nesmělí se projevují tak, že jen koukají či přesněji řečeno scannují vaše partie; (b) ti více smělí scannují a případně pohvizdují nebo volají něco ve smyslu "čiči" apod; (c) ti nejvíce smělí a odvážní dokonce chtějí komunikovat a hovoří s vámi. Přijdou drze k vám a přestože vidí, že se o něčem bavíte, začnou se bezostyšně seznamovat a vyptávat na nejrůznější blbosti. Co jsem si všimla je, že tito "samci na lovu" neloví nikdy sami. Pokud se osmělí třeba pohvizdovat či vydávat jiné trapné zvuky, jsou většinou v tlupě čítající minimálně jednoho dalšího kumpána. Vystupují sice sami za sebe, ale kryje je jejich smečka. V reálném denním životě to mohou být příjemní často nesmělí jedinci, ale noc v kombinaci s alkoholem dělá s lidmi podivné věci.