Venkovský učitel
Nedávno jsem byla s mým milým kamarádem Vaškem (sentimentální slza téměř ukápla... jsem dnes nějak naměkko a zrovna jsem si uvědomila, že mám Vaškovu společnost fakt ráda) v kině na českém filmu Venkovský učitel. Je to jeden z mála filmů za poslední dobu, které jsem viděla v kině, a o kterým má smysl něco víc napsat. I když je mi jasné, že většina lidí tento film už dávno viděla.
Film pojednává o učiteli přírodopisu, který prchá z Prahy na venkov před těžkostmi života, se kterými se neuměl vypořádat. Je to sonda do duše člověka, který není úplně stoprocentně vyrovnaný sám se sebou a se svou sexuální orientací, protože vlivem lidí jemu blízkých přišel o iluzi, že lidé snadno akceptují odlišnost. Přestože byl film (alespoň pro mě) dojemný a smutný, dočkáme se optimistického konce, přijetí a porozumění. Narozdíl od některých kritiků a recenzistů filmu si nemyslím, že by postava učitele byla plytce povrchně zpracována. Naopak bych řekla, že jeho charakter se podařilo krásně vykreslit a tak trochu nabourává stereotypní představu o homosexuálech coby po promiskuitním životu prahnoucích buznách (ne, že by do toho někomu něco bylo). Neříkám, že takové lidi (hetero- i homosexuální) neznám, ale znám rovněž osobnosti něžné a romantické. Právě jednu z takových skvěle zahrál Pavel Liška (mimochodem, kdo ví, jestli nemají s ministrem školství nějakou pokrevní příbuznost? V těch brýlkách vypadá úplně jako Liška ministr).
Ve filmu se objevuje rýpavá scéna, kdy se metropolitní Pražák (Marek Daniel) naváží do Mariina vesnického způsobu života (skvěle zahrála Zuzana Bydžovská) na které mě nadchlo s jakou lehkostí mu odpovídá. Ve mě to tehdy vřelo a na adresu všech velkoměšťáků jsem v duchu hrubě nadávala. Tak mě ten film strhl
V anketě můžete hlasovat, jak působil film na Vás...