Promoce

Odpolední zamyšlení nad promocemi

Díky dnešní promoci mých dvou spolužaček jsem si uvědomila, že je to už rok, co jsem i já na místní právnické fakultě promovala. Právě tyto životní momenty, o kterých se říká, že jsou důležité, jsou připomínkou toho, jak zběsile čas běží.

Kromě maturity a promoce jsem žádný podobný přechodový rituál niterně se vztahující k mé osobě ještě nezažila. Pár pohřbů, svateb a křtin jsem zakusila jako pozorovatelka a musím se přiznat, že všechny ty okamžiky šly tak nějak mimo mě. Jsou to jen rituály, které mají lidem umožnit snazší přestup do jiného způsobu života, formalitka pro uspokojení rodičů a přátel nebo to má skutečně nějaký jiný význam - pokud možno smysluplný? Ovšem i možnost mého cynismu se zde musí vzít v potaz.

Až na letošních promocích, kdy jsem si lebedila na druhé straně barikády v křesle, jsem si uvědomila, co se tam vlastně děje. Má to být jakási oslava toho, že člověk dokončí své vzdělání. Referentka ze studijního oddělení všechny přítomné před zahájením promoce upozornila, že na promocích se netleská. Vzpomněla jsem si na Luckmanna a Bergera, kteří náboženské chování lidí rozřadili do čtyř fází. Jedna z fází vysvětlování světa a věcí těžko přijatelných je taková, že se něco zakáže či tabuizuje nebo naopak podporuje proto, že se to tak dělá. Dalo by se to použít i na tyto promoce. A tak po tomto vzoru přihlížející neměli projevovat radost či úctu potleskem - nedělá se to. Patrně proto, že je to příliš formální okamžik na to, aby se vyjadřovali nějaké pocity veřejně. Jistě není nasnadě pískat a křičet slova uznání, ale proč nezatleskat za zasloužený titul. Proč neohodnotit nahlas výkon, který je nutný k tomu, abychom titul získali? Měsíce většinou poctivé práce a studia a člověk je vlastně nabádán k tomu, aby to nijak na oficiálním předávání diplomů neprožíval. Budoucím bakalářkám a bakalářům to ale zjevně nevadilo, protože se všichni tvářili jako by šli na porážku, z nikoho nečíšila radost, tvářili se tak nějak pokrouceně. Postupně se ta atmosféra uvolnila a ke konci se dokonce pár jedinců usmálo.

Byl zde ještě jeden moment, který jsem si zapamatovala. Podstata slibu. Diplomanti a diplomantky měli slíbit, že budou kvalitně reprezentovat Masarykovu univerzitu (sláva a čest tomu), a že nebudou svůj titul využívat pro nepoctivý zisk peněz a materiálního obohacení a pomíjivé slávy - zde jsem se zasekla už loni.

Jednak to kontrastuje s tím, jaký je v této zemi nastaven ekonomický systém a nálada, kterými se řídí i naše alma mater - dotace na hlavu; školský systém rozvíjející spíše soutěžení a nesmyslné biflování, které slovy E. Fromma vede k modu mít nikoli být, což je příčinou neštěstí a nevyrovnanosti v lidech.

Jsem studentkou filozofické fakulty, takže mi jistě toto malé filozofování bude odpuštěno. Jak můžeme tento slib dát, když nevíme, jaký život budeme žít. Určitě se můžeme pokusit slib naplnit a jednat podle určitých zásad. Upřímně vzato, kolik z nás - studentstva i učitelstva - dodržuje slib, který vykonali při svých promocích. Nakolik se necháme strhnout proudem života a potřebami materiálního zabezpečení a přitom si uchováme naše lidství a zásady.

Krásně to vystihuje jeden z mých oblíbených filmů. Jde o německý snímek Občanská výchova (něm. Die fetten Jahren sind vorbei, ang. The Educators), ve kterém se řeší toto dilema nepřímo. Jde o trojici mladých lidí, kteří konají demonstrace, aby upozornili na to, že systém nefunguje pro nás, ale že my jsme otroky tohoto systému, který nám dává falešný pocit svobody a nezávislosti. Upozorňují na světovou chudobu a zamýšlí se nad tím, proč drtivá většina obyvatelstva planety strádá a žije v ubohých podmínkách. A pídí se dál po tom, proč bohatí lidé, kteří mohou mít všechno, cítí samotu a jsou nešťastní. Nahlodávají obecenstvo tím, že peníze, byť hrají důležitou roli v našem životě, ke štěstí nejsou tak potřebné, jak si všichni pořád vtloukáme do hlavy. Že krásnější auto, dům či oblečení z nás neudělá lepší lidi, protože jde o víc. Nechci dál prozrazovat pointu filmu, nuže přeji všem filozofickým mozečkům i papričkám hezké zamyšlení.