...návštěva kanadská..

...a studentské koleje..

Nastal již očekávaný den - příjezd mých svěřenců a svěřenkyň ze zaoceánské země kanadské. A jelikož s nimi budu sdílet kromě pěti týdnů radostí a možná i starostí coby jejich asistentka (zní to vznešeně, ale je to mnohem přízemnější práce než by se dalo čekat), mám tu čest a hlavně povinnost s nimi bydlet i na kolejích.

Loni to byly Vinařky, které mi silně připomínaly bulharské bungalovy, ve kterých jsem spala. Mám na tu noc obzvlášť silné vzpomínky, protože jsem raději spala na zemi ve spacáku, abych nedostala vyrážku a každou chvíli se probouzela se strachem, jestli mě někdo nezabije, až se bude vloupat do pokoje s nemožně viklavými dveřmi.

Vinařky nejsou tak příšerné jako onen bungalov, jsou to však koleje předpotopní se starým interiérem. Ze židlí se prášilo po usednutí či dotknutí a můj pokoj navíc zapáchal po cigaretách předchozího nájemníka. Tedy lze si představit mou radost, když jsem viděla koleje nynější - je to vskutku luxus. Nábytek jde ještě cítit novotou, barevné povlečení (nikoli seprané růžovo-oranžovo-hnědo kdovíco) lahodí oku a člověk má celkově dojem, že vskutku je ve střední Evropě 21. století.

Ulehla jsem tedy první noci s nadšením do snad i nových peřin a usnula s klidným pocitem, protože jsem se nemusela otravovat představami, kolik lidí v té posteli už spalo a co tam asi různě vyvádělo (opilý či zvracející byli na začátku mého pomyslného seznamu). Kolem čtvrté hodiny ranní se odněkud z kolejí začala linout má oblíbená píseň od Queenů Who wants to live forever. Musím říct, že takhle v noci mají ta slova a hudba ještě výraznější smysl. Když jsem se probudila úplně a uvědomila si, že se nenaplnil můj dětský sen - oživení Freddyho, který mě přišel poctít svou návštěvou, ale že někdo ve 1259. patře má nějakou šílenou párty, začala jsem pomalu zuřit. Po půl hodině různých starých i starších hitů od Abby, George Michaele i pár latinsko amerických rytmů jsem se vztekle jala klepat na paní recepční a požádala ji, ať s tím něco udělá. Což se jí hbitě podařilo, mně usnout však nikoli.

To nicméně vůbec nevadilo, protože od sedmé hodiny ranní se začalo v suterénu pracovat na vylepšování interiéru pokojů nad námi. Dělníci začali kladivy vytloukat rámy, rozbíjet skla a vsazovat okna nové.

Zběsile tady budou bušit ještě celých čtrnáctn dní. Inu, novoty si vyžadují oběti.